Články
Návrat na detail městaPoustevníkovo království
19. 05. 2008
Ach, Čechy krásné, Čechy mé, Obraze rámu prastarého, kolikrát vytrhli tě z něho, že odprýskaly barvy tvé... Určitě jste poznali úryvek z Jobovy noci od Františka Hrubína. Vnitřní pocity stesku se zde prolínají s pocity klidu, štěstí a lásky. Nevím proč, ale tyto verše se mi vybavily při procházce Českým krasem. Jedním z nejmalebnějších míst Národní přírodní rezervace Český kras je vesnička Svatý Jan pod Skalou. Podle legendy vznikla již na konci 9. století, kdy se pod mohutnou skalní stěnou usadil první český křesťanský poustevník Ivan. Žil v dodnes zachovalých travertinových jeskyních společně s laní, kterou seslal sám Bůh, aby mu poskytovala obživu svým mlékem. Zlí duchové jeskyně znepříjemňovali Ivanovi život, proto se rozhodl odejít. V den jeho odchodu se na návrší pod skálou zjevil sv. Jan Křtitel, předal Ivanovi dřevěný kříž, kterým duchy z jeskyně vypudil. Symbol kříže, památka k připomenutí poustevníka Ivana stojí dodnes na ná... více >>
Jaroslava FuksováDo Libochovic na zámek s krokodýlem a zahradami pána Tulipána
3. 06. 2008
Pár desítek kilometrů na jih od Ústí nad Labem, v malebné krajině dolního Poohří, stojí odnepaměti šlechtické sídlo. Dnešní podobu získal libochovický zámek na konci 17. století, později proslul jako rodiště Jana Evangelisty Purkyně. V Libochovicích stávala až do 15. století tvrz. Když se však do vsi přihnalo vojsko Jana Žižky z Trocnova, aby si vyřídilo účty se zdejšími pány, rodem Zajíců, lehla stavba popelem. Na jejím místě byl za Jana staršího z Lobkovic vystavěn renesanční zámek, z něhož se dodnes zachovalo jen sklepení. Kdysi tu byla kuchyně, umývárna, ledárna, lednice, skladovací prostor a dokonce pivovar. Současné podzemní prostory libochovického zámku jsou pusté – až na pár skrovných obydlí místních strašidel. Návštěvníci je mohou vidět při speciálních prohlídkách, pořádaných pravidelně v druhé polovině srpna. V 17. století postihl Libochovice požár. Pýcha šlechticů vyhořela, avšak nový majitel panství, Gundakar z Diet... více >>
Michaela „Mysha“ KošťálováNa kole přes Žďárské vrchy
11. 06. 2008
Jen málo oblastí v České republice je pro cykloturistiku vhodnějších než Vysočina. A právě do její severní části - do Žďárských vrchů se dnes společně vydáme. Trasy ve Žďárských vrších lze samozřejmě absolvovat také pěšky, ale pokud máte volný třeba jen jeden den, není lepší varianta, než sem vyrazit na kole. Za několik hodin můžete poznat velkou část tohoto překrásného koutu české (a moravské) země. Naše cesta začíná v Hlinsku, kam se dá poměrně snadno dostat i s kolem z Prahy i Brna. Přímo v Hlinsku, mezi nádražím a hlavním náměstím s novorenesanční radnicí, najdete krásnou čtvrť zvanou Betlém, která je vlastně skanzenem uprostřed města. Jde o soubor lidových staveb, převážně roubených chalup, ve kterých najdete čajovny, galerie, restaurace, prodejny bylinek a samozřejmě také expozice ze života obyčejných lidí v 18. století. Svou atmosférou vás Betlém jistě nadchne, ale pokud byste chtěli shlédnout podobno... více >>
Jan PetrPod Křivoklátem čeká překvapení
11. 06. 2008
Pokud vás cesty zavedou na Křivoklát, jistě se budete chtít podívat na dominantu této nevelké obce, kterou je stejnojmenný královský hrad. Ale nemusí to být jediný cíl vaší návštěvy. Až půjdete z hradu, dejte se na prvním rozcestí směrem vzhůru a za několik málo minut dojdete k budově Informačního a vzdělávacího střediska (IVS) Lesů České republiky. Úkolem střediska je informovat veřejnost a zejména školní výpravy o problematice lesního hospodářství a o práci lesníků formou naučných vycházek, exkurzí, besed, her, soutěží a dalších činností spojených s živou přírodou. Po dohodě s učiteli plánuje středisko každou návštěvu přesně „na míru“ požadavkům školy. K dispozici zde je i kvalitní ubytování, takže je možné, vydat se na Křivoklát třeba na prodloužený školní výlet nebo na školu v přírodě. Ubytování je buď v areálu chaty Emilovna poblíž Karlovy Vsi, na hájence Branovská vrata, nebo přímo v horním patře budovy informačního střediska. &... více >>
Návštěva u Chodů
18. 06. 2008
Jestliže rádi navštěvujete místa, kde stále ještě zní lidová píseň a kde bydlí lidé, vědomí si svého kulturního svérázu, pak Chodsko je pro vás to pravé. Abyste tam ovšem nejeli nevybaveni základními informacemi, je třeba si něco málo povědět o historii. Takže si připravte papír a tužku nebo pilně nastražte uši, protože historický exkurz právě začíná. Chodové byli kdysi svobodnými sedláky, jejichž úkolem bylo vykonávat ozbrojenou strážní službu naší západní hranice. Za tuto službu se jim pak dostávalo mnoho výsad, například měli výjimečné postavení ve feudálním systému nebo byli odměňováni četnými panovnickými privilegii, která si udrželi téměř do konce 17. století. Poté se s chodským lidem setkáváme při nejznámějším českém povstání, jehož vůdcem byl Jan Sladký Kozina. Krásně o něm například vypráví Alois Jirásek ve svém románu Psohlavci. Psohlavci se kniha jmenuje proto, že Chodové měli hlavu psa ve svém znaku jako symbol svého věrného pomocníka ... více >>
Eliška PelikánováNení Ostrý jako Ostrý
19. 06. 2008
Ať jsme z kteréhokoliv konce naší republiky, vždy máme v dosahu nějaký kopec jménem Ostrý, jehož vrchol se můžeme vydat zdolat. A tak tu mám pár tipů na některé z nich. Třeba se jeden najde právě u Vás. Vzhůru nahoru, tedy vlastně na kopec! Mé osobě nejbližší vzdáleností je kupříkladu Ostrý v Českém středohoří. Je to lesnatý čedičový vrch nedaleko Milešova, takže se Vám může povést spojení výstupu na Milešovku s následným zdoláním Ostrého. Jeho výška je 553 m. n. m. a na jeho vrcholu najdete zříceniny hradu a skvělý výhled na ostatní kopce Českého středohoří, např. na Lovoš, Boreč, Milešovku, Kletečnou apod. Pokud se od Českého středohoří vydáme směrem na jih, najdeme šumavskou horu Ostrý a to na česko-bavorských hranicích v Královském hvozdu. Vlastně v tomto případě dostanete takový „duopack“. Jedná se totiž o dvojvrchol skládající se z Malého Ostrého (1266 m.n.m.) a Velkého Ostrého (1293 m.n.m.). Možná jste o tomto dvojkopečk... více >>
Pavlína DoulíkováKouzelný Hrádek u Nechanic
3. 07. 2008
aneb navštivte Zlatý sál s tapetami z telecí kůže, pokochejte se portrétem nejošklivějšího páru sedmnáctého století a zahrajte si golf… Nedaleko od Hradce Králové leží v zvlněném kraji, posetém mozaikami polí a lesů, zámek jako z pohádky. Když se na něj člověk zadívá prvně, těžko by věřil, že je starý sotva sto padesát let. Stavba ve stylu tudorské gotiky je přesně taková, jakou si ji Harrachové, někdejší majitelé zdejšího panství, přáli: připomíná prastaré šlechtické sídlo. Ne nadarmo byl interiér vybaven starožitným mobiliářem z honosných aristokratických usedlostí v Itálii a Rakousku. Zvučná jména a „opilá sklenice“ Historie Hrádku u Nechanic není příliš dlouhá, nicméně pyšní se několika návštěvami významných osobností. Na zámek zavítal spisovatel Alois Jirásek, národopisec Vojta Náprstek, básník a archeolog Jan Erazim Vocel i dramatik Josef Štolba. V dubnu roku 2001 se sem přijel podívat také pan prezident Václav Havel. &... více >>
Michaela "Mysha" KošťálováDo Berouna za Kubou, Vojtou a Matějem
20. 07. 2008
Vzpomínáte si ještě na ta tři roztomile nemotorná, skotačivá medvíďata z večerníčku? Na Kubu, Vojtu a Matěje? Šestnáctidílný seriál Méďové o třech malých medvědích brášcích natočil před sedmi lety fotograf, scénárista a režisér Václav Chaloupka (1949). Přestože to byl tehdy jeho již čtvrtý večerníček točený s živými zvířaty (1997 – Tuláček o liščeti, 1998 – Pruhovaní kamarádi o přátelství dvou malých divočáků a jezevce, 2000 – Kluci ze zámku o bažantích kuřatech), právě Méďové ho proslavili asi nejvíce. O medvíďata, pocházející z českokrumlovského zámeckého chovu, která byla kvůli hrozícímu uhynutí odebrána matce, se Václav Chaloupka začal starat v únoru 2000. Jejich příběh – jak ztratili mámu, našli náhradního opatrovníka – fotografa Václava, jak rostli, prali se, dováděli, učili se lézt po stromech, jak poznávali les a ostatní zvířátka v něm – pak natáčel od března do září 2000 po celé ČR. A v říjnu 2000 se konečně medvědím sourozencům dostalo ... více >>
Karolína TietjenováHalasovým Kunštátskem
23. 07. 2008
Městečko Kunštát najdete na rozhraní Boskovické brázdy a Hornosvratecké vrchoviny a od roku 1980 také v Přírodním parku Halasovo Kunštátsko. V roce 1994 byla obec Kunštát byla povýšena na město. A co zde nabízejí výletníkům? Ve městě Kunštátu stojí zámek obklopený parkem. Na jeho místě stál původně hrad, založený v polovině 13.století. Když se v roce 1448 stal majitelem hradu Jiří z Poděbrad, nechal ho přebudovat a v roce 1520 bylo celé panství prodáno Pernštejnům. Ve 2. polovině 16. stol. byl hrad přestavěn na zámek. U zámku je státem chráněné stromořadí a jeden z mála dochovaných psích hřbitovů v Evropě. Pod jižními zdmi zde odpočívají zámečtí psi, kteří sídlo hlídali na počátku 20. století. Dalšími památkami Kunštátu jsou kostel sv. Stanislava, původně gotický, přestavěný v roce 1687, se zajímavými kovovými dveřmi a hřbitovní kostel sv. Ducha, kde je rodinná hrobka posledních majitelů kunštátského panství. Na náměstí Kr... více >>
Míla JaklováNa hrad přes Svatošské skály
24. 07. 2008
Mezi Karlovými Vary a Loktem nad Ohří vytvořila řeka romantické údolí. Chráněný přírodní útvar zdobí množství skalních pilířů, hranolů a jehlanů. A my se dnes vypravíme přes Svatošské skály na prohlídku hradu Loket a do jeho okolí. Nebo z Lokte nad Ohří na skály? Směr výletu je již jenom na vás. Pokud na výlet vyjdete od železniční stanice Doubí, po zelené a pak po modré značce dojdete k trase naučné stezky. Tato stezka má svůj začátek v Karlových Varech Doubí a končí v obci Hory, je 13 kilometrů dlouhá a má 12 zastávek věnovaných geologii, hornictví, lesnictví, archeologii a ekologii. Pokud byste se rozhodli absolvovat naučnou stezku od jejího začátku, odbočíte z ní na modře značenou stezku až na rozcestí U štoly. Jinak vás modře značená stezka za vilovou čtvrtí v Doubí zavede do lesa a sestoupíte do údolí Ohře, odkud se dostaneme k osadě Svatošské skály s výhledem na skalní útvary. Za restaurací přejdete po visuté lávce z roku 1999 na protější ... více >>
Míla JaklováNa Kuňku za drakem a Dědou Vševědou!
5. 08. 2008
Jen nepatrně zvlněná krajina, majestátní hrad, z nějž je krásný výhled do kraje, palác obývaný opravdovým dračím mládětem a muzeum pohádek s exponáty jako Ježíškovo nebe či Mrazíkovy saně – to vše nabízí okolí Kunětické hory. Tento kopeček, který si přízvisko „hora“ vysloužil jen proto, že okolní terén přece jen převyšuje o osmdesát metrů, naleznete pár kilometrů na sever od Pardubic. Pohádkové podhradí Výlet na Kuňku je úžasný v tom, že první turistické atrakce objevíte už v podhradí. Na vše, co vás zajímá o okolním kraji, ochotně odpoví pracovníci informačního centra Dědy Vševědy. To naleznete jen kousek od Perníkové chaloupky, malebného domečku schovaného v lesích, v němž bydlí skutečná ježibaba – narozdíl od té pohádkové je však hodná a hostům ponouká výborný perník. Krom pekla s pohádkovými loutkami se v domě ukrývá také Ježíškovo nebe. Kdo by to byl řekl, že Ježíšek má na stole notebook se satelitními snímky domů těch, jež rok co rok obdaro... více >>
Michaela „Mysha“ Košťálová (www.pragueout.cz)Za historií Lomnice a krásami okolí
8. 08. 2008
Lomnice nad Popelkou je město na pomezí Českého ráje a Krkonoš. Vzhledem k dobrému dopravnímu spojení, sportovnímu a kulturnímu zázemí a široké nabídce ubytování je vyhledávaným turistickým cílem. K osídlení území došlo přibližně ve 12. století slovanskými kolonisty. Na konci 13. století zde vybudovali Košíkové gotickou tvrz. Když v době husitských bouří za nevyjasněných okolností zemřeli Jan Košík a jeho bratr Benešek, vymřel po meči starý šlechtický rod Košíků z Lomnice. V roce 1437 se město stalo královskou odúmrtí a král Zikmund jej věnoval svému přívrženci Hynkovi Krušinovi z Lichtemburka i s rybníky, lesy, potoky a vesnicemi. V roce 1524 zakoupil majetek Vilém z Valdštejna a s tímto rodem je spjata doba hospodářského a kulturního rozkvětu města. Vilémův syn Václav Štěpanický z Valdštejna přebudoval gotickou tvrz na renesanční zámek a Jan Viktorin z Valdštejna ho v roce 1651 prodal italskému hraběti Janu z Morzínů. Jeho potomek Karel z Mor... více >>
Míla JaklováJede, jede poštovský panáček
8. 09. 2008
Kdeže jsou ty časy, kdy k nám jezdíval poštovský panáček, co měl vepředu trubičku a vzadu truhličku! Kdeže jsou ty časy, kdy lidé ve městech i na vsích nedočkavě vyhlíželi příjezd poštovního vozu, který jim přinášel novinky a byl jediným spojením s tak vzdáleným světem! Většina z nás už dnes „svého pošťáka“ ani nezná a ve schránkách na nás pod hromadou reklamních letáků čekají zpravidla jen složenky, výpisy z bank, úřední korespondence, oznámení o uložení zásilky, v lepším případě pohlednice. Soukromá písemná korespondence se v souladu s rychlou, ekonomicky efektivní, moderní dobou přesunula do e-mailů a sms, a tak růžová psaníčka známe pomalu již jen z Čapkovy pošťácké pohádky… Ať už je médium jakékoliv, potřeba komunikace provází lidstvo celou jeho historií – už v dobách a civilizacích, které neznaly písmo, fungovalo předávání zpráv pomocí kouřových signálů, později různých důmyslných předmětů písmo nahrazujících a konečně vy... více >>
Karolína TietjenováKostol sv. Štefana v Žiline
5. 11. 2008
Na severe Slovenska sa nachádza posledný zo siedmych divov Žiliny, ktorý som mala možnosť navštíviť. Jeho architektúra, umiestnenie a samotný interiér ma uchvátili. Malý biely kostolík som našla v časti Dolné Rudiny v Závodskej ulici. Samotnú stavbu pred okolitým svetom chráni vysoké biely kamenný múr so šindľovou strechou a kruhovou baštou. Po prekročení vstupnej brány som sa ocitla na zelenom priestranstve, kde sa do neba týčila najstaršia a najhodnotnejšia architektonická pamiatka mesta. Nie som veľký odborník na architektúru, ale podľa zachovalých stavebných prvkov som zaradila kostolík do neskororománskeho slohu. V turistickom sprievodcovi som sa presvedčila, že je to pravda. Podľa súčastných poznatkov bola stavba postavená okolo roku 1230. Vnútorné priestory kostola pôsobili veľmi jednoducho. Našla som tu drevený obetný stôl pred ktorým stál kríž, niekoľko lavíc, obrazov a krstiteľnicu. Po stranách stáli bočné oltáre Nep... více >>
Eva BarancováBloudění Tiskými stěnami
30. 11. 2007
Velká pískovcová skalní města - Adršpach, Prachov, Hřensko - zná snad každý z nás. Zkuste ale navštívit jedno z nejmenších - Tiské stěny. Tak úžasné a dobrodružné skalní bludiště rozmanitých tvarů jinde u nás opravdu nenajdete. Tiské stěny v Krušných horách nedaleko Děčína sice nejsou tak známé, ale přesto tu rozhodně sami nebudete. V severních Čechách jsou populární a slouží jako cíl mnoha výletů pro obyvatele okolních měst. Nejde o žádnou divočinu. Upravené cestičky, lavičky, ukazatele, informační tabule a odpadkové koše připomínají spíše pražskou Stromovku. Pozor! Za vstup do skal se zde ovšem musí platit. Nemusíte se ale bát, že narazíte na závoru s nápisem „ZAVŘENO“. Mimo sezónu, když zavře pokladna, je vstup do skal pro každého volný. Zatímco jiná pískovcová města a bludiště často leží v nižších polohách, Tiské skály jsou na hřebeni. Proto je odtud skvěle vidět do kraje. Na Krušné hory, České středohoří i do Německa. A pí... více >>
Milan Doležal
