Historie i současnost Horské služby

Kraj: Královehradecký kraj

Okres:Trutnov

Město:Špindlerův Mlýn

    Hory jsou nejen krásné, ale i tvrdé. Těm, kteří je milují, to připadá spravedlivé. Snad právě ta tvrdost brání hory, aby neztratily svou svobodu. Snad právě proto se v těchto královstvích cítí svobodně každý horal. Ale jejich síla si žádá i naši pokoru a respekt. 

    Krása hor spočívá i v tom, že jsou proměnlivé. Klimatické podmínky jsou tvrdší než v nížinách. Výkyvy počasí přijdou nečekaně a mohou notně znepříjemnit život. První návštěvníci hor si tak pro jistotu brávali za průvodce místní obyvatele, kteří byli znalci hor a v pořádku je svým krajem provedli. Toto v roce 1850 stálo i za vznikem koncesované služby průvodců a nosičů, která byla podmíněna znalostí první pomoci.

    Ochrannou ruku nad naší bezpečností v horských oblastech drží Horská služba. Den 24. března je Dnem Horské služby v ČR. Je připomínkou základního činu v pomoci člověka člověku v horách a události, kdy téhož dne roku 1913 zahynuli v Krkonoších při závodě v běhu na lyžích Bohumil Hanč a Václav Vrbata. Ve sněhové bouři poskytl Hanč Vrbatovi část svého oděvu, ačkoli věděl, že nasazuje vlastní život. A tato myšlenka by měla zůstat v mysli všech návštěvníků hor.

    K rozmachu lyžování došlo po první světové válce, větší návštěvnost zimních hor však přinesla i úrazovost a tragická úmrtí. V té době se záchranu snažili poskytovat hasiči, kteří byli vyškoleni lékaři. Postupně se k nim přidávali zájemci z řad místních obyvatel a členů spolků zimních sportů. Tyto aktivity vedli v Krkonoších k založení samostatného záchranného sboru o šesti oddílech a v květnu 1935 vznikla jednotná organizace Horské služby v Krkonoších. Během druhé světové války byla přerušena existence organizace, neoficiálně ovšem myšlenka fungovala i během této doby.

    Po válce došlo k obnovení Horské služby a zakládání záchranářských spolků i v dalších horách. V roce 1954 se spojila HZS a Tatranská horská služba. V současné době je Horská služba České republiky občanským sdružením.

    Horská služba pro naši bezpečnost stanovila desatero zásad bezpečného chování při pohybu v horském terénu:

1. Vždy si pečlivě naplánujte trasu túry a vybavení na ni (nezapomeňte léky). Túru si naplánujte podle fyzické a psychické kondice nejslabšího ze skupiny.
2. S předstihem získejte co nejvíce informací o předpovědi počasí, sněhové a lavinové situaci.
3. Před odchodem na túru předejte informaci o trase a předpokládaném čase návratu. Tempo na túře zvolte podle nejslabšího ze skupiny.
4. Správně používejte mapu, naučte se znát druhy značení turistických cest specifických pro jednotlivá pohoří.
5. Naučte se typy výstražných tabulí a jejich význam.
6. Nepohybujte se mimo značené cesty.
7. Mějte sebou lékárničku a pro případ potřeby se naučte zásady poskytnutí první pomoci.
8. Zapamatujte si kontakty na Horskou službu nebo na Zdravotní záchrannou službu. Mějte u sebe vždy nabitý a zapnutý mobilní telefon.
9. Naučte se zásady chování pro případ zbloudění, pádu laviny nebo zřícení v exponovaném terénu.
10. Nikdy nepodceňujte hory a nevystavujte sebe ani ostatní nezodpovědným chováním do nebezpečí.

    Má oblíbená postava je Luboš, náčelník horské služby, z filmů Marie Poledňákové „Jak dostat tatínka do polepšovny“ a „Jak vytrhnout velrybě stoličku“. Ale na rozdíl od Anny – Lubošovy filmové ženy, mám pro jeho nadšení z povolání plné pochopení. A proto přeji, aby se všem záchranářům v jejich práci dařilo, aby si návštěvníci hor uvědomovali dosah svého počínání při túrách, ať už pěších či lyžařských, a na sjezdovkách neohrožovali sebe ani ostatní. Takže dávejte na sebe pozor, i když nad Vámi bdí Horská služba. A poslouchejte, oni to s námi myslí vážně dobře ;-).

Autor: Pavlína Doulíková - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2007-12-07 00:00:00