Kostel Panny Marie Sněžné v Praze

Kostel Panny Marie Sněžné s klášterem byl založen 3. 9. 1347 Karlem IV., českým králem a římským císařem. Měla to být památka na jeho korunovaci, a proto měl kostel vyniknout výškou a rozsahem nad všechny pražské chrámy. Karel IV. jej daroval řádu karmelitánů. Proto měl gotický trojlodní kostel být po chrámu sv. Víta největším a nejvyšším a měl zabírat i prostor dnešního Jungmannova náměstí. Husitské války však přerušily úsilí stavitelů a do r. 1397 se podařilo vybudovat pouze vysoký chór. Ač nedostavěn, má kostel Panny Marie Sněžné nejvyšší klenbu ze všech pražských kostelů, cca 34 m. V r. 1412 zde působil Jeroným Pražský. Když Karlův syn Václav IV. přidělil kostel utrakvistům, stalo se z něj středisko výstředních husitů. V čele stál Jan Želivský, který zde byl později zavražděn. Zničení kostela bylo dovršeno v r. 1566 zřícením klenby. Na počátku 17. st. dostali klášter s kostelem bosí františkáni, kteří stavby rychle obnovili, zbudovali nově zřícenou klenbu, nižší střechu a na západě vysokou průčelní stěnu s hudební kruchtou. Pomocí dobrodinců z řad české šlechty, hlavně Zdeňka Lobkovice, byl objekt na podzim r. 1610 dostavěn. Splnilo se přání jeho zakladatele Karla IV., aby chrám byl ze všech pražských kostelů nejvyšší. Měří od podlahy ke klenbě 39 m.