Obec Babice u Rosic se nachází v okrese Brno-venkov, kraj Jihomoravský. Ke dni 2. 10. 2006 zde žilo 596 obyvatel. Obec je součástí mikroregionu Kahan.

Historie - Babice u Rosic

Historie obce Babice Babice jsou starodávná vesnice v severní části rosicko-oslavanské uhelné pánve. Původní selské statky tvoří okrouhlou podkovitou náves. Uprostřed je kaple a rybník. Původní stará část osady leží v údolí (dolině), chráněné od západu a severu lesem a vyvýšenou tratí Padělky. Později stavěná část obce vybíhá ze svého středu do svahu směrem ke Zbýšovu a Kratochvilce. Nejstarší povědomá zpráva o Babicích pochází z roku 1228. Není pochyb o tom, že již před touto dobou byly osídleny a že zrod vesnice spadá hlouběji do středověku. V roce 1228 král Přemysl Otakar I. písemně ztvrzuje založení panenského kláštera Cisterciátek v Oslavanech, v místě kde stojí dnešní zámek, které v této době se jmenovalo „Údolí Mariíno“. Ve své štědrosti mu dal různé výsady a osvobodil od zeměpanských povinností. Majetek tohoto kláštera byl na svou dobu značný a smluvně k němu patřila i osada Babice. Zřejmě zde bylo několik nízkých chýší z kmenů stromů, hlíny a mechu, nesouvisle postavených. Kolik polností bylo v této době obděláváno nelze říci. Lesní porosty byly i na území dnešní obce, protože až do dnešní doby se nazývá jedna z ulic Hájíček. Také ještě v minulém století bylo „na Padělku“ několik, snad 200 let starých, smrků. Poslední byly skáceny kolem roku 1940. K oslavanskému klášteru patřily Babice od roku 1228 až do roku 1307, ve kterém je získal koupí klášter v Sedleci u Kutné Hory. Za 164 hřiven stříbrných grošů. Tento klášter obývaný mnichy z řádu Cisterciáteckého byl velmi rozsáhlý, byl velmi bohatý a měl plno statků. Později vlastnili Babice různí majitelé, až konečně připadly k Rosicím. Od roku 1560 byl vlastníkem celého rosického panství Jan Starší ze Žerotína, později Karel Starší ze Žerotína, který je v roce 1628 prodal Albrechtu z Valdštejna. Celkem vlastnilo Babice asi 20 různých majitelů, jako příslušenství rosického panství. Na počátku 17. století, po roce 1600, bylo v Babicích zaznamenáno 15 obydlí. V následujících letech jich bylo o 5 méně – byly opuštěné a zpustlé. Příčinou toho byla třicetiletá válka, která v Evropě řádila v letech 1618 až 1648. O válečné hrůze svědčí to, že jen na Moravě bylo vypáleno a zničeno 22 měst, 63 hradů a 335 osad, které byly tehdy ponejvíce dřevěné, tedy snadno zápalné. Počet obyvatel klesl v zemi o více jak 40%. Až do poloviny 18. století byla veškerá půda a lesy majetkem vrchnosti a zemědělským robotníkům byla půjčována k dočasnému užívání za určitý poplatek. To znamená, že usedlost a půdu nemohl prodat a když pro stáří a nemoc nemohl již pracovat, mohl nastoupit jeho syn jen se svolením vrchnosti. V roce 1749 při nové dělbě selských pozemků od vlády nařízené, bylo v Babicích utvořeno 21 půllánů s výměrou 30–34 měric a přiděleno robotníkům, kteří tu kterou usedlost v tu dobu obhospodařovali, do trvalého užívání. Tyto půllány byly také v tzv. „Josefínském“ katastru roku 1780 zaneseny. V té době bylo také pro lepší evidenci zavedeno číslování domů, přičemž majitelé pozemků dostali nová čísla. Tak v Babicích bylo v tu dobu 23 domovních čísel, ale gruntů pouze 21. Č. p. 10 patřilo obci a rovněž č.p. 23, kde byla obecní kovárna. Domy dostaly čísla od 1 do 23 tak, jak jsou doposud. Z toho vyplývá, že původně Babice tvořila nynější Náves. Po třicetileté válce pomalu roste počet obyvatel. V roce 1840 je zde 32 domů a 236 obyvatel. V roce 1890 již 81 domů a 748 obyvatel. Na začátku 20. století v roce 1900, je v Babicích již 99 domů a 788 obyvatel. Tak vysoký přírůstek byl proto, že nastal velký odbyt zdejšího uhlí a doly potřebovaly stále více dělníků, kteří se do Babic přistěhovali z různých míst. Tím se z čistě zemědělské obce, kterou byla až do roku 1840, stala obec, v níž žilo nejvíce horníků a zámečníků. Dobývání uhlí Uhlí, které se na katastru obce začalo dobývat v malém množství koncem 18. stol. a v první polovině 19. stol., se kopalo ručně z povrchových vrstev až do hloubky 25 – 45 m. Takzvaná Dědičná štola vedla od bývalé budovy ředitelství RUD v Zastávce jižním směrem až do lesa Skříňka. Do ní bylo zaraženo 7 šachtic a to: Na Plantážích, U druhého, Nad dynamitkou, Za Ferdinandkou, U Jánošíka, Za novou školou, u bývalé hájenky ve Skříňce. Těžení bylo prováděno ručním rumpálem. Jen Na Plantážích byl použit koňský pohon. Protože toto těžení bylo těžké, obtížné a neekonomické, byla v roce 1856 zaražena nová šachta Ferdinandova, ve které byl zpočátku těžní stroj o výkonu 60 k. s. Zmíněné šachtice sice již dávno zanikly, ale ještě dnes jsou vidět prohlubně nebo náspy hald po nich v lese. Roku 1848 byla postavena jáma Antonín a Simson ve Zbýšově, roku 1857 ve Zbýšově ještě důl Jindřich I. a roku 1856 vybudována koksovna. V Zastávce byla roku 1852 zaražena jáma Heringova a v roce 1887 jáma Juliova. Roku 1859 byla postavena v Zastávce vysoká pec a válcovna, později k nim přibyla Martinská pec, slévárna a strojírna. Uhlí se zpočátku rozváželo do dalekého okolí jen koňskými potahy, což brzo s rozvojem těžby nestačilo. Proto byla už v roce 1855 vybudována a dána do provozu železnice z Brna do Zastávky, v roce 1858 až 1860 ze Zastávky na důl Ferdinand a dál do Zbýšova k jámě Jindřich I., Antonín a Simson a v roce 1870 až na Anenskou. Samotná železnice ze Zastávky do Okříšek byla zbudována teprve až v roce 1886. Tento velký rozvoj dolování a hutnictví vedl k velkému přílivu pracovních sil do celého revíru a tím i do Babic. Sčítání obyvatel V Babicích v roce 1921, kdy bylo státní sčítání obyvatel a domů, vzrostl počet domů na 131 a počet bytů nebo rodin zde bylo 208. Obyvatel bylo 968, z toho 446 mužů a 522 žen. Podle zaměstnání zde žilo 108 horníků, 57 zámečníků, 19 rolníků a 9 živnostníků. Z výčtu je patrno, že ve většině domů bydlely 2 rodiny. První hostinec První hostinec v obci byl v č.p. 27. Majitelem byl v roce 1827 František Kotouč, poté manželé Valovi, pak rodina Křivánkova a rodina Trenzova. V roce 1849 byl postaven obecní hostinec, který dostal č.p. 34. Koncem století byl přestavěn. Všeobecně se mu říkalo „Rathós“. Stará hospoda „U Kotóčů“, která měla jen jednu malou výčepní místnost, sloužila ještě nějaký čas se svolením obecní správy jako tančírna mládeže, kde při harmonice nebo „verglu“ tancovali. Později byla zřízena také vinárna v č.p. 40 „U Blažků“. Babická kaple Do roku 1863 stávala v obci na návsi dle ústního podání malá zvonice, která měla zděný spodek a horní část, na které byl zavěšen zvon, byla dřevěná. Před zvoničkou stály dvě lípy, které zde stojí dodnes. V roce 1863 byla na místě staré zvoničky postavena kaple nákladem 1704 zlatých a 32 krejcarů. V kapli byly dva zvony, z nichž menší 50 kg, byl za první světové války zrekvírován pro válečné účely. V roce 1925 musela být věž obnovena, protože původní cibulovitá podoba byla krytá šindelem a velmi schátralá. Věži byl dán nový, jehlanovitý tvar, pobitý plechem. Po druhé světové válce byl opraven, znovu zaplechován a trvá doposud. Babice patřily odjakživa k farnosti rosické. Na výživu kněží odváděli rolníci na faru každý desátý snop z úrody obilovin, jakož i některé poživatiny nebo za ně stanovené peníze. Od roku 1805 byl odváděn sypaný desátek z úrody obilí s povinným odvozem na faru. Od roku 1848 příslušela obec k městu Rosice. Do jeho zastupitelstva byl vždy zvolen některý zástupce z Babic. Konečně roku 1869 dostala obec samosprávu. Jako první starosta obce byl roku 1870 zvolen Josef Kocián, rolník z č. p. 3. Volební období bylo tříleté. Místní škola Dokud neměly Babice vlastní školu (do roku 1880), příslušely školou do Rosic. Cesta do Rosic přes pole a lesem byla svízelná a pro ty nejmenší opravdu těžká. Proto jen málo dětí chodilo do školy. Z tohoto důvodu neměly děti ani základní vědomosti. Proto již v roce 1875 žádalo obecní zastupitelstvo o povolení stavby školy. V té době bylo v obci již přes 100 dětí školou povinných. Vlivem odporu obce rosické a nepochopení úřadů, které tuto akci zdržovaly, rozhodla se obec v roce 1879 vyslat dva zástupce, jako delegáty obce, do Vídně k císařskému dvoru, aby stavba školy byla povolena. Byli to Jan Hájek, rolník z č. p. 15 a Martin Rejthar, hostinský, který jako vojenský vysloužilec znal samospasitelný německý a maďarský jazyk. Bydlel v domě č. p. 24. Po příchodu do Vídně zjistili, že císař je v Budapešti, vydali se až tam za ním pěšky. Byli přijaty samotným císařem Františkem Josefem, který slíbil vše zařídit a dal jim peníze na zpáteční cestu a 200 zlatých poukázal na zahájení stavby. Svoje slovo dodržel a již 18. 10. 1879 konečně Okresní školní výbor vyučování povolil s podmínkou, že obec opatří vhodné školní místnosti. Protože v Babicích vhodná budova nebyla, obecní zastupitelstvo prozatímně najala od radního Hájka z č. p. 15 přední část jeho domu o dvou místnostech, které byly rychle přizpůsobeny a 22. 11. 1879 bylo vyučování zahájeno. To už do této školy chodilo 125 žáků. Jako první učitel byl Alois Trnka z Rosic. Zřízení a postavení jednotřídní školy bylo Zemskou školní radou povoleno 3. 2. 1880. Škola byla postavena na místě staré selské usedlosti č. p. 13, kterou obec již v roce 1860 od posledního majitele zakoupila. Ještě na podzim roku 1880 byla výuka na této škole započata. Za prvního správce školy byl dosazen Karel Žák, do této doby učitel na Mikulovsku. Stavba této školy stála celkem 8.100 zlatých. Celkem se na škole v Babicích vystřídalo od roku 1880, kdy byla škola otevřena, až do roku 1945, 42 učitelů nebo učitelek. Obecní kanalizace Až do roku 1925 vedl přes celou obec otevřený kanál – stoka, do které byly svedeny ze statků a domů odpadní vody i močůvka. V roce 1925 byla přes celou obec postavena krytá kanalizace nákladem 281.250 korun. Současně byl opraven rybník, který byl do té doby průjezdný. Hráze byly vyzděny kamenem do tvaru podkovy nákladem 39.000 korun. Babicím se také říkalo „Blatnice“, poněvadž ulice bývaly samé bláto a chodníky žádné. Až po roce 1925 se začaly opravovat a asfaltovat. Hloubka kanalizace je u č. p. 52 tři metry. Stávky horníků První velká stávka horníků byla v roce 1900, která trvala skoro 3 měsíce. Tuto stávku vedl Josef Hybeš, který byl hlavním propagátorem organizace sociálně demokratické strany. V šestém týdnu stávky se začal zatápět důl Julius a proto museli majitelé s horníky vyjednávat. Horníci dosáhli snížení pracovní doby z původních 12 hodin na 9 hodin denně, částečné zvýšení mezd, byli zproštěni placení školného pro své děti, placení světla, které potřebovali k výkonu svého zaměstnání a rovněž dostali nářadí zdarma a 20 q uhlí zdarma jako deputát. Také v roce 1918 proběhla stávka horníků na protest, aby skončila válka a za uznání práv českého národa na samostatnost a ustanovení republiky československé. Po ustavení republiky v roce 1918 se poměry dělníků a horníků částečně zlepšily, ale jen na krátkou dobu. Brzy se vše vrátilo do starých kolejí. V prosinci 1920 byla proto zahájena generální stávka v celé republice, která v některých místech přešla v ozbrojené povstání. Vláda republiky v čele s prezidentem Masarykem poslala na horníky vojsko. Mnoho účastníků bylo zatčeno a roky žalářováno. Také z Babic bylo 6 občanů zavřeno na 6 až 13 měsíců. Mnoho havířů a dělníků bylo z práce propuštěno a zůstalo bez práce. V tomto roce se šířila nezaměstnanost jako mor v celé republice. V roce 1933 bylo v obci 87 nezaměstnaných, z toho 61 ženatých a 26 svobodných občanů. V roce 1932 - 1933 byla nejdelší stávka horníků na Rosicku-Oslavansku vůbec. Trvala 16 týdnů. V této době nastoupil v Německu k moci fašismus a s Hitlerem v čele se schylovalo k válce. Od roku 1936 se zaměstnanost zlepšila a hlavní výroba bylo pro válečné účely. V roce 1938 obsadili němečtí fašisté Rakousko, pohraničí Československa a v březnu 1939 zbytek Čech a Moravy. Začala druhá světová válka, nejstrašnější válka v dějinách lidstva … Pověst o vzniku Babic Za dávných dob, kdy český král Václav I. bojoval se svým druhorozeným synem, markrabětem moravským Přemyslem Otakarem II. o českou korunu, stal se následující příběh. Po urovnání sporu s otcem se Přemysl Otakar vracel z jižních Čech do Brna, hlavního to města Moravy. Zvolil tzv. znojemskou cestu, místo pohodlnější a používanější cesty olomoucké. Vracel se domů pozdním létem roku 1253. Jeho vojsko bylo již dlouhým pobytem v boji unavené. Nikomu nebylo proto divné, že jeden z jeho nižších velitelů pán Boleslav z Borů z celou svou 30-ti člennou družinou požádal markraběte o propuštění z jeho služeb, že si chtějí založit novou osadu. Markraběte pánu Boleslavovi z Borů poděkoval za službu a propustil jej. Celá družina se po krátkém rozloučení vydala na sever a po krátké jízdě lesem, se jim z malého vršku, kde odpočívali a napájeli koně ze studánky, naskytl úžasný pohled do mělkého, ale dosti postranného údolíčka, kterým protékal potůček vyvěrající ze zmíněné studánky. V údolí byl zbytek mohutného kmene dubu, se dvěma posledními větvemi a pohled z návrší při zapadajícím slunci za obzor vypadal, jako by chtěl zbytek stromu přijmout do své náruče. Muži dlouho nemohli odtrhnout oči na nezvyklý obraz údolíčka. Mlčení přerušil až pán Boleslav: „Vypadáš jako stará babice, ale svýma rozpaženýma rukama vypadáš velmi přívětivě, jako by jsi nás pozvala pod svoji ochranu. Budiž! Přijímáme tvoje pozvání.“ A rozjeli se do údolí. V údolí kdysi stál mohutný dub, který stářím uschl, uhodil do něj blesk a suchý strom začal hořet. Hořící padající koruna srazila pod sebou dvě menší lípy, které se vyvrátily i s kořeny a vytvořily malý rybníček, plný průzračné, čisté vody, plný ryb a kolem něj bylo plno stop od lesní zvěře. Padlé lípy vytvořily přirozený úkryt pro celou Boleslavovu družinu, která se zde hned chystala přenocovat. Kolem rybníčku bylo stavebního materiálu dost a brzy kolem něho vznikla malá útulná osada. Po dlouhá léta se této osadě říkalo „U babice“. Rybníček je zde do dnešních dnů, i když už nemá tak čistou a průzračnou vodu. Zbytek mohutného kmene dubu časem ztrouchnivěl a zmizel, zůstal jenom název přívětivé a vítající osady s pracovitými lidmi – BABICE. Lesů na západ od osady se dříve říkal Na bábě, nyní zkráceně Bábě. O permoníkovi Kubovi V Babicích žil jeden chudý havíř. Jmenoval se František. Lopotil se od východu slunce až do jeho západu. Práce v dole byla těžká a namáhavá. Jak býval rád, když vydělal za den tolik krejcarů, aby uživil celou svou početnou rodinu se starými rodiči jeho manželky. Svým dětem vždy říkával: „Když vám nemohu nic jiného dáti, dám vám alespoň dobré vychování. Naučíte se milovat Boha, podle jeho vůle žíti a pilně pracovati, pak se v životě neztratíte.“ I zželelo se dobrému duchu dolu – permoníkovi Kubovi. Byl již starý. Na hlavě nosil velkou červenou čapku, na nohou měl červené střevíce do špičky. Byl malé postavy, vousy až na zem a jmenoval se Kuba Maček. Jednoho dne, když František se v potu tváře pachtil na svém pracovišti a moc se mu nedařilo, přišel za ním Kuba a říká:“ Když ti pomohu, dáš mi polovinu své mzdy.“ František se dlouho rozmýšlel a na konec souhlasil. Dobře udělal. Práce se jim spolu dobře dařila a ukázalo se, že permoník pracovat umí. Také naučil Františka různým fíglům, jako je například kudy vede uhelná žíla, kam kopnout, jak zabezpečit pracoviště proti jeho zborcení a jiným důležitým věcem. V den výplaty se František a Kuba dělili, až jim zbyl jeden krejcar. František nechtěl Kubu rozhněvat, tak mu krejcar dal. Kuba do okamžitě poznal a rozzlobeně mu řekl:“ Chci polovinu a ani o krejcar více!“ Co měl chudák František dělat. Vzal proto sekyru a rozťal krejcar na dvě poloviny. Když Kuba poznal jeho poctivou povahu, bohatě jej odměnil. Od té doby se počalo havíři Františkovi dařit, ale nezpychl. Chodil pořád pracovat, učil své děti poctivosti a bohabojnosti. Ani na Kubu nezapomněl. Ten byl vždy vítán ve Františkově příbytku. Byl kmotrem všech jeho vnuček a vnuků. Po Františkově smrti zmizel i jeho dobrý permoník Kuba.

Kultura - Babice u Rosic

Hostinec Pivnice Náves 14 Tel.: +420 546 431 753

Výlety - Babice u Rosic

Kaple sv. Antonína Paduánského Původně stávala v obci na návsi dle ústního podání malá zvonice, která měla zděný spodek a dřevěnou horní část se zavěšeným zvonem. Před zvoničkou stály dvě lípy, které zde stojí dodnes. V roce 1863 byla na místě staré zvoničky postavena kaple. Kaple se původně honosila dvěma zvony, ale za druhé světové války byly zrekvírovány pro válečné účely na děla. Dnes je v kapli jen menší zvon vyrobený roku 1943. V roce 1925 musela být zchátralá šindelová střecha věže obnovena. Původní cibulovitá věž dostala tvar jehlanu a byla pokryta plechem. Pamětní kříž k odchodu Napoleonovy armády Do zdejšího kraje velmi citelně zasáhly napoleonské války. Když v roce 1805 císař František I. po obsazení Vídně prchl do Brna, začala se stahovat k tomuto městu rakouská a ruská vojska a jim v patách i Napoleonova armáda. První voje Francouzů se objevily v Babicích 19.listopadu 1805 a již následujícího dne projel brněnskou branou sám císař Napoleon se svojí gardou. Na počest odchodu francouzských vojsk nechali později místní u cesty do Rosic vztyčit pamětní kříž. Na pomníku jsou vytesána jména tehdejších babických konšelů. Roku 1882 byl u kříže vysázen švestkový sad na paměť zasnoubení korunního prince Rudolfa. Dle tehdejšího usnesení Obecního úřadu byl sad nazván „Rudolfův sad“. Důl Ferdinand Severozápadním směrem od obce se nacházel Důl Ferdinand, v němž se těžilo černé uhlí v letech 1862–1955. Maximální dopravní hloubka šachty byla 794 metrů a důl měl 8 pater. Svědkem činnosti dolu jsou zbytky budov spojených s těžbou a také dodnes patrná halda, jejíž materiál posloužil i k zasypání dolu po jeho uzavření v roce 1992.