Sloup je převážně rekreační obec, ležící v širokém údolí Dobranovského potoka na severozápadním úpatí Svojkovských vrchů, asi 3 km jihovýchodně od Nového Boru. Má asi 700 obyvatel a díky zajímavým památkám i malebnému okolí je vyhledávaným letoviskem. Dříve k ní patřila také jihozápadně ležící osada Janov, která je dnes součástí Nového Boru. Krajinu v širokém okolí kdysi pokrýval souvislý pohraniční hvozd, který byl osídlený jen velmi řídce. Jedním z mála archeologicky doložených starých sídlišť je právě výrazný skalní suk na jižním okraji Sloupu, na jehož úpatí byly nalezeny předměty z pozdní doby kamenné, datované již do konce 3. tisíciletí před naším letopočtem. V době stěhování národů přišli do zdejší oblasti lužičtí Slované, ale souvisleji byla krajina osídlena až při kolonizaci ve 2. polovině 13. století, která byla převážně německá. V té době patřilo rozsáhlé území mezi Žitavou a Českou Lípou Ronovcům, kteří dali údajně někdy kolem roku 1260 proklestit zdejšími lesy tzv. Lipskou cestu, vedoucí od Litoměřic a České Lípy přes Sloup, Radvanec, Cvikov, Mařenice a Krompach do Žitavy. Pravděpodobně na konci 13. století založil Čeněk z Ojvína ve Sloupu strážní hrad, jehož posádka měla zajišťovat bezpečnost projíždějících kupců a nedaleko od něj byla zřízena celnice, kde se vybíralo mýto. Sloupský hrad je doložen v roce 1324, kdy už patrně existovala v jeho blízkosti farní vesnice, zmiňovaná poprvé roku 1352 jako Stolpa nebo Slup. Její název byl odvozen od tvaru výrazného pískovcového masivu na jižním okraji obce. Někdy v letech 1346-1374 získali sloupský majetek Berkové z Dubé, kteří jej ale drželi jen do 14. října 1412, kdy Hynek Hlaváč prodal Sloup s hradem, dvorem a s vesnicí Radvanec hornolužickému šlechtici Hanuši Velflovi z Varnsdorfu. Ten využil poměrného klidu v prvních letech husitských válek a 4. února 1424 koupil od Viléma z Ronova dnes již neexistující vsi Nedostojov a Janov s dvorem. Mezi lety 1427-1440 získal sloupské panství za nejasných okolností Mikeš Pancíř ze Smojna, který podobně jako další šlechtici v okolí stál na straně lužických měst a podával jim zprávy o pohybech husitských vojsk. Zároveň však spolu s Vartenberky využíval neklidných dob k loupeživým výpadům do Lužice. V letech 1444 a 1445 proto Lužičané vyslali proti Vartenberkům i proti Sloupu trestné výpravy. Při druhé z nich byl dobyt i Sloupský hrad. Po roce 1455 převzali Sloup Mikešovi synové Jan a Fridman, kteří jej později prodali Vilémovi z Ilburka, sídlícímu na hradě Ronově u Stvolínek. V lednu 1471 ale Sloup s vesnicemi Radvanec, Janov, Nedostojov, Lindava a Záhořín opět koupili Berkové z Dubé, v jejichž majetku panství zůstalo až do počátku 17. století. Poslední člen této rodové větve, Adam Berka z Dubé, si roku 1596 postavil v prostoru tehdejšího dvora pod skalním sukem pohodlnější zámeček. Po jeho smrti 13. července 1607 panství zdědila vdova Anna, která se o dva roky později znovu provdala za Jana Abrahama ze Salhausenu. V roce 1617 Sloup převzal jeho bratr Volf, odsouzený 3. listopadu 1622 za účast ve stavovském povstání ke ztrátě veškerého majetku, a v květnu 1623 koupil zkonfiskované sloupské panství Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat. V roce 1630 bylo ve Sloupu 40 domů. Celý kraj tehdy sužovala třicetiletá válka a obyvatelé trpěli častými průtahy rakouských i cizích vojsk. Při jednom tažení na Českou Lípu v roce 1639 byl dobyt a vypálen také sloupský hrad. Švédové se ve Sloupu objevili ještě v roce 1648, kdy si obyvatelé ukryli svůj nejcennější majetek v obtížně přístupné Švédské jeskyni pod Slavíčkem. Po smrti Zdeňka Lva Libštejnského roku 1640 převzal majetek jeho syn Václav František, který byl členem jezuitského řádu a o správu panství se příliš nestaral. Po třicetileté válce odkoupila válkou zničené Sloupsko jeho nevlastní matka Kateřina z Vrtby, jíž se rozvážným hospodařením podařilo panství vymanit z dluhů a v roce 1679 odkázala svému synovi z druhého manželství Ferdinandu Hroznatovi z Kokořova vzkvétající majetek s 12 vesnicemi. V roce 1680 postihla velkou část Čech morová epidemie. Do Sloupu ji podle pověsti zanesl pocestný mlynářský tovaryš, jemuž poskytli nocleh v horním mlýně. Zemřel ještě téže noci a v krátké době po něm i všichni obyvatelé mlýna. Na morovém hřbitově, zřízeném poblíž Radvaneckého rybníka bylo toho roku pohřbeno asi 30 osob ze Sloupu a okolních vsí. Patronkou proti moru se tehdy stala svatá Rozálie, jejíž přímluvě se přičítal náhlý konec nemoci. Nedlouho po odeznění moru zachvátilo většinu okolních panství selské povstání, k jehož potlačení bylo povoláno vojsko. Na Sloupsku byl ale poměrný klid, protože na vlídnou paní Kateřinu z Vrtby a jejího syna nebylo mnoho stížností. V závěru svého tažení proti vzbouřencům se 25. a 26. dubna 1680 zastavil ve sloupském zámečku generál Harant z Polžic, aby tu spolu se soudní komisí a krajským hejtmanem vynesli rozsudek nad rebely z panství Horní Police. Pohnuté události roku 1680 spolu s legendami o světcích zřejmě silně ovlivnily Ferdinanda Hroznatu Kokořovského, když se kolem roku 1690 rozhodl přeměnit skalní suk na jižním okraji obce na poutní místo s velkolepou poustevnou. Až do jejího zrušení roku 1782 se v ní vystřídalo 6 poustevníků, z nichž nejznámější byl Samuel Görner. Poustevna ale nebyla nikdy dokončena, protože Ferdinand Hroznata v roce 1708 zemřel a jeho potomci panství o dva roky později prodali hraběti Václavu Norbertu Oktaviánovi Kinskému, který tehdy vlastnil sousední českokamenické panství a řadu dalších statků ve středních a východních Čechách. Už při nákupu bylo sloupské panství určeno jeho synovi Josefu Maxmiliánovi, jemuž však bylo teprve 14 let. Po smrti Norberta Kinského v roce 1719 proto majetek spravoval starší bratr Štěpán Vilém Oldřich. Josef Jan Maxmilián Kinský převzal správu panství v roce 1726 a do Sloupu přenesl i svůj dvůr. Protože starý zámeček pod skálou mu již nevyhovoval, postavil si v letech 1730-1735 ve vsi poblíž kostela sv. Kateřiny nový zámek s reprezentačním dvorem. Hrabě Kinský se významně zasloužil o hospodářský rozkvět sloupského panství. Protože zemědělství v podhorské oblasti nebylo příliš výnosné, podporoval hlavně rozvoj domácké a manufakturní řemeslné výroby. Postupně rušil panské dvory a jejich pozemky pronajal nebo prodal novým osadníkům. Tímto způsobem také založil tři nové vesnice, jimž dal jména Josefov, Janov a Maxov. Obyvatelé Sloupu i okolních vsí se živili převážně domáckým tkaním lněného plátna, které od nich hrabě Kinský skupoval a dále s ním obchodoval. Sám také založil několik bělidel a manufaktur na výrobu plátna i příze, později zřídil také přádelnu a tkalcovnu bavlněných látek. V letech 1760 a 1762 ve Sloupu založil ještě manufaktury na výrobu barchetu a cvilinku. Roku 1759 zřídil Kinský ve Sloupu barvírnu plátna, ze které vznikla po rozšíření provozu v roce 1763 tiskárna kartounu. Sloupská kartounka byla nejstarší v Čechách a sídlila v upraveném dvorci pod skalním sukem. Dřevěné formy k potiskování se zhotovovaly v budově bývalé zájezdní hospody, přeměněné na počátku 19. století na hostinec Fichtelschänke. V roce 1768 měl Sloup již 629 obyvatel, pracujících převážně pro podnikatelské záměry hraběte Kinského, který zdejší plátno a bavlněné látky prodával do Německa, Itálie, Anglie a Španělska. Hrabě ale nezůstal jen u textilní výroby a již v roce 1756 zřídil poblíž Poustevnického kamene také první brusírnu zrcadel. Zároveň pozval z Norimberka odborníky Christiana a Antona Stöhra, kteří v letech 1756-1767 vystavěli dvě zrcadlové továrny v Lindavě. Po jejich dokončení byla výroba zrcadel ve Sloupu zastavena. V bývalém dvoře pod skalním sukem byla zřízena manufaktura na výrobu umělecky vyřezávaných dřevěných rámů, později i zlacených nebo vykládaných stříbrem a perletí. Do slibného rozvoje panství ale nepříznivě zasáhly války. Za tzv. druhé slezské války v letech 1744-1745 se do Sloupu dostali i nechvalně proslulí panduři barona Trencka, velmi obávaní u nepřítele, ale i u domácích obyvatel. Několik neúrodných let a vzrůstající bída vedly v roce 1775 také na Sloupsku k nevolnickým bouřím a nedlouho poté, roku 1778, došlo k další válce s Pruskem. V následujícím roce navštívil severní Čechy budoucí císař Josef II., aby se seznámil s okolnostmi pruského vpádu a se způsobenými škodami. Dne 18. září 1779 přenocoval ve sloupském zámku a zúčastnil se svaté mše ve zdejším kostele. O půl roku později Josef Jan Maxmilián Kinský zemřel a 19. dubna 1780 byl pohřben ve sloupském kostele sv. Kateřiny. Protože neměl žádné potomky, převzal panství jeho prasynovec Filip Josef z chlumecké hraběcí linie Kinských. Počátek 19. století poznamenaly napoleonské války, které se nevyhnuly ani Sloupsku. V srpnu 1813 sem pronikli vojáci z armádního sboru polského knížete Poniatowského, přitom došlo k několika střetnutím s hlídkami rakouských husarů a 28. srpna byl ve Sloupu vydrancován zámek s farou. Obyvatelé obce se tehdy ukryli v blízké Mlýnské dolině. Neúroda v letech 1846 a 1847 a špatné životní podmínky domáckých i manufakturních dělníků vyvolaly v řadě evropských zemí nepokoje, které vyvrcholily revolučními událostmi roku 1848. Ve Sloupu byl v jejich popředí ředitel panství Bedřich Thiemann, který také inicioval založení zdejší národní gardy. V říjnu se dokonce uskutečnily společné manévry všech gard ze sloupského panství na loukách u pihelského Červeného rybníka. Výsledkem revolučních událostí bylo zrušení roboty i veškerých závazků, které poutaly venkovský lid k bývalým vrchnostem, a od roku 1850 byl zaveden nový systém státní správy, který nahradil dosavadní vrchnostenská panství. V roce 1853 bylo ve Sloupu 16 sedláků a velká část obyvatel se živila domáckou řemeslnou výrobou. Zvlášť pozoruhodné bylo broušení optického skla, které tu roku 1678 zavedl Georg Görner a jeho potomci je udržovali až do 90. let 19. století, nebo vyřezávání dřeva provozované od poloviny 18. století. Výrobu rámů a další řezbářské práce zajišťovala od roku 1865 také firma Karla Müllera ze Svojkova. V roce 1850 založil František Witwer ve Sloupu malírnu skla a porcelánu, o 2 roky později tu vznikla hraběcím zrcadlárnám konkurence založením nové zrcadlářské firmy Josefa Taussiga. Od roku 1871 se v obci rozvíjelo také pozlacování a pokovování. V roce 1873 vznikly v bývalém poplužním dvoře pod skalním sukem nové dílny na zdobení zrcadel a továrna na výrobu rámů s parním pohonem, která však nepřekonala starší ruční výrobu. Kinští také znovu koupili budovu bývalé sloupské zrcadlárny a po přestavbě roku 1883 v ní zřídili brusírnu benátských zrcadel, která se těšila velmi dobré pověsti. V té době měl Sloup již 171 domů a 1234 obyvatel. Ačkoliv tu byla řada výrobních provozů, nevznikly zde předpoklady pro větší a trvalejší průmyslové podnikání, které se rozvíjelo ve větších městech v okolí. V průběhu 19. století proto vyrostly textilní továrny hlavně ve Cvikově a České Lípě, zatímco střediskem sklářství se stal rychle rostoucí Nový Bor. Díky atraktivní poloze se ale Sloup již v 19. století stal vyhledávaným letoviskem, do něhož přijížděly zámožné rodiny z Čech i ze sousedního Saska. Zvláštní oblibě se těšil především hostinec Fichtelschänke, postavený v roce 1801 pod lesem jižně od obce, a v roce 1873 otevřený hraběcí hotel u zámku Kinských. Ubytování se později nabízelo také v mnoha soukromých domech. Ke zvýšení atraktivity obce přispěl i místní Horský spolek, jehož členové upravili vycházkové cesty do lesů a skal v okolí Slavíčku, romanticky označovaných jako Sloupsko-svojkovské Švýcarsko, a zpřístupnili tak návštěvníkům četná zajímavá místa. U Radvaneckého rybníka bylo zřízeno koupaliště s plaveckou školou a půjčovnou loděk, v domě rodiny Maxů byly vybudovány vanové lázně a kulturní nabídku v roce 1921 dovršilo otevření lesního divadla. Ve Sloupu tehdy bylo více než 200 domů, ale počet obyvatel se již nezvyšoval. K větším průmyslovým podnikům patřila barevna příze tureckou červení a společnost na výrobu zrcadel a rámů, dále zde byla parní cihelna, 2 obilní mlýny a vrchnostenská pila. Sloupský zámek patřil hraběti Augustu Františkovi Kinskému, po jehož smrti v roce 1940 jej převzala dcera Marie, provdaná za německého šlechtice Viléma Emanuela Preysinga. Na konci 2. světové války Preysingové odešli s ustupující německou armádou do Bavorska. Po válce byli němečtí obyvatelé Sloupu vysídleni a jejich majetek byl zkonfiskován. Do obce se nastěhovali noví osídlenci z českého vnitrozemí, ale protože mnoho původních živností a provozů zaniklo, museli většinou dojíždět za prací do Nového Boru, České Lípy nebo Cvikova. Ve Sloupu byla po válce krátce v provozu jen brusírna zrcadel, cihelna, barvírna a stuhárna. Po roce 1949 byly postupně zrušeny soukromé živnosti, čímž tu zanikla řada dalších pracovních příležitostí. Obec se proto snažila zachovat aspoň pověst turistického letoviska, jehož hlavní atrakcí zůstala skalní poustevna a koupaliště u Radvaneckého rybníka. V obci také vzniklo několik spolků. Sportovní klub Lužičan zde vybudoval hřiště, Divadelní, hudební a vzdělávací beseda Mikovec převzala péči o lesní divadlo, které tehdy ještě bylo chloubou obce. Brzy po válce v obci vznikla také četná rekreační střediska a od počátku 60. let se začalo rozvíjet chataření. Stálých obyvatel ale ubývalo, protože odcházeli za lepšími životními podmínkami do větších měst. V roce 1960 byl proto ke Sloupu připojen sousední Radvanec s osadou Maxov a v roce 1981 byl Sloup spolu s Janovem, Maxovem, Radvancem a Svojkovem přičleněn k Novému Boru. K obnovení samostatné obce Sloup došlo roku 1990. Charakter letoviska si Sloup udržel až do současnosti a v 90. letech 20. století zde byla vyhlášena památková zóna vesnického typu. Dostupné autem po celý rok

Historie - Sloup v Čechách

První zmínka pochází z roku 1324. Už ve 14.století byl sloupský hrad nejen panským sídlem, kde se vybíralo clo na tzv. staré českolipské cestě, spojující české vnitrozemí přes Českou Lípu se Žitavou. Kolem roku 1690 bylo vytvořeno poustevnické sídlo na opuštěném hradě. Význam vsi značně stoupnul v 18. století, kdy zde majitelé panství, hrabata Kinští, zřidili řadu manufaktur - výrobu plátna, zrcadel a kartonku. V 19.století zde vznikají textilní továrny - přádelny, barvírny. Sloup v době J.M.Kinského patřil nesporně k nejvíce industrializovaným vesnicím severních Čech. Od počátku 20. století stoupal význam Sloupu jako rekreačního letoviska - s koupalištěm a četnými rekračními objekty.

Sport - Sloup v Čechách

Krásná a romantická krajina umožňuje řadu rekreačních aktivit, lezení po skalách, vyjížďky na koních, pěší turistika a cykloturistika, v obci je koupaliště. Místní fotbalový klub TJ Sokol Sloup nabízí možnost využití hrací plochy fotbalového hřiště k pronajmutí za účelem herních soustředění.

Výlety - Sloup v Čechách

V okolí naleznete Cikánský vrch - skalní převis v údolí Dobranovského potoka cca ,0,5 km od Sloupu poblíž restaurace Sedm trpaslíků. Nebo Červený rybník - 9 ha , uváděný od 16.století, s možností koupání, Havraní skály - pískovcový útvar se sedmi skalkami s přístupným nejvyšším skalním blokem po vytesaných schodech, Modlivý důl (původně Smolný důl) - romantické pískovcové údolí 1,5 km od Sloupu s vytesanou kaplí do skalního bloku a upravenou do stylu lurdské jeskyně, Ortel - znělcová kupa 554m, Panenská skála - skalní věže 3 km od Sloupu - horolozecké terény. Pusté kostely - pískovcové skály, jeskyně a podzemní chodby. Samuelova jeskyně - umělé vytesané místnosti ve skalní věži z poč. 18.století s výhledy na Nový Bor, Sloup a Lužické hory. Jako tip na výlet můžeme upozornit na Nový Bor vzdálený cca 4 km, na státní zámek Zákupy, nebo na město Česká Lípa, které je regionálním kulturním centrem pro celou tuto oblast.