Dolní Podluží je protáhlá ves, ležící v údolí Lužničky pod severním svahem Lužických hor asi 1-4 km jižně a jihozápadně od Varnsdorfu. Na západě navazuje na Horní Podluží, s nímž tvoří asi 6 km dlouhé souvislé údolní osídlení. Součástí Dolního Podluží jsou také osady Kateřina a Světliny. Dolní Podluží bylo kdysi důležitým střediskem tolštejnského panství. O založení obce nevíme nic bližšího, ale její vznik mohl souviset s činností starých skláren, které v okolních lesích pracovaly již na přelomu 13. a 14. století, nebo s hledáním drahých kovů a dolováním rud, jehož stopy nacházíme například v blízkém údolí Milířky. O zdejším dolování se bohužel nedochovaly žádné zprávy, víme jen, že někdy před rokem 1566 stála v Dolním Podluží šmelcovna, ve které se z vytěžené rudy získával kov. Poprvé se obec připomíná v roce 1363 jako Voigtsdorf (fojtova či rychtářova ves), ale v roce 1471 se už označovala jménem Grund, které vyjadřovalo polohu obce v údolí. Vedle Grundu tehdy existovala ještě ves Schneckendorf, která ležela ve východní částí dnešní obce a za Jiřího ze Šlejnic v 16. století byla připojena k Dolnímu Podluží, s nímž později zcela splynula. S postupným přibýváním obyvatel se ves rozšiřovala dále k západu proti toku Lužničky, takže roku 1566 se již rozlišoval Dolní a Horní Grund (dnešní Dolní a Horní Podluží). Někdy kolem přelomu 17. a 18. století vznikly v okolí nové osady Kateřina a Světliny, k dalšímu zahuštění osídlení došlo s rozvojem domácké textilní a plátenické výroby v 18. a 19. století. Na přelomu 18. a 19. století se v obci rozšířila výroba sametu a manšestru, kterou sem roku 1792 zavedl Josef Fröhlich z Varnsdorfu, další podnik založil v roce 1816 Ignaz Richter. S rozvojem textilní výroby vznikala v okolí také přírodní bělidla; v roce 1825 pracovala jen v Dolním Podluží čtyři. V 80. letech 19. století byla v obci vedle zmíněných továren na samet a manšestr také přádelna červené příze Wilhelma Brasse, továrna na bavlněné zboží, papírna, škrobárna Josefa Worma a továrna na výrobu kartonů Stolle a Lehnert. Mimoto zde byly dva mlýny a pila. Roku 1930 měla obec 3504 obyvatel, ale po odsunu Němců v letech 1945-1946 jejich počet výrazně poklesl. Ještě po 2. světové válce měla obec z němčiny odvozený název Dolní Grund, který byl teprve roku 1947 změněn na Dolní Podluží. Později bylo k obci připojeno Horní Podluží, ale od roku 1990 jsou obě obce opět samostatné. Dnes žije v Dolním Podluží přes 1100 obyvatel. Dostupné autem po celý rok