Hrad Lichnice

Zřícenina hradu na okraji Železných hor. Předchůdcem hradu Lichnice bylo hradiště, které ve 2. pol. 12. st. vybudoval na velmi výhodném místě nazývaném Světlík, předek rodu Ronovců Smil. Podle tohoto místa získal Smil přídomek Světlík (Světlický). O Smilovi hovoří Dalimilova kronika jako o příteli Přemysla Otakara I. s nímž pobýval v letech 1193 – 1197 ve vyhnanství v Sasku. Když se v roce 1197 stal Přemysl Otakar I. králem, získal Smil a jeho synové Jindřich a Častolov úřady v Žitavsku a Budišínsku a rozsáhlé majetky v severních Čechách. V polovině 13. st. Jindřichův syn Smil vybudoval na místě hradiště kamenný hrad a pojmenoval ho tehdy módním německým názvem Lichtenburk – což je vlastně česky Světlice. Z německého Lichtenburk se časem vyvinul český název Lichnice. Smil byl první, kdo použil jméno z Lichtenburka. Patřil k předním mužům království. S Přemyslem Otakarem II. se účastnil bitvy u Kressenbrunnu. Za jeho panováni začala kolonizace území od Železných Hor až k česko-moravské hranici. Po Smilově smrti – 1269 – převzali jeho rozsáhlé panství synové Hynek, Smil, Oldřich a Reimund. Lichnice připadla Oldřichovi z Lichtenburka, který zemřel 1316. Jeho syn Jindřich směnil Lichnici s Janem Lucemburským za Litické panství. Lichnice se stala královským hradem, který spravoval purkrabí. Prvním zde byl nejvyšší písař Štěpán z Tetova, který hrad získal do zástavy. 1333 ho Karel IV. vykoupil. Brzy nato ale byla znovu zastavena pánům z Lipé. Při dělení rozsáhlého majetku tohoto rodu v roce 1346 připadla Lichnice Jindřichovi mladšímu z Lipé. 1350 Karel IV. znovu hrad vyplatil a zařadil mezi královské hrady. 1370 zde Karel IV. i delší dobu pobýval. 1394 ho získal Štěpán z Opočna, kterého v roce 1397 zavraždil na Karlštejně opolský kníže Hanuš. Na počátku 15. st. podnikal z Lichnice loupeživé výpady do okolí Ješek z Trojonic. 1410 ho král Václav IV. vykoupil a svěřil purkrabímu Oneši z Mělkovic. Za královny vdovy Žofie byl na hradě purkrabím Petr z Chlumu a to až do roku 1421. V tomto roce oblehli hrad Lichnici Pražané a Petr z Chlumu hrad bez boje vydal. Lichnici získal Hynek Krušina z Lichtenburka. V roce 1422 postoupil Lichnici Janovi Městeckému z Opočna. Lichnická posádka vedená Petrem Liškou přepadala a vraždila protivníky Zikmunda na Čáslavsku. Proto v roce 1428 východočeští sirotci hrad oblehli. Obléhání skončilo na podzim 1429, kdy Jan Městecký hrad vydal a slíbil, že přejde k sirotkům. Husitským hejtmanem se stal Jan Hertvík z Rašínova. Jan Hertvík držel hrad až do roku 1458, kdy ho vyplatil Jiří z Poděbrad. V únoru 1469 se hrad a jeho posádka aktivně podíleli na odražení útoku uherského krále Matyáše Korvína. 1470 se Lichnice lstí zmocnil odpůrce Jiřího z Poděbrad Vít ze Rzavého, kterého odtud vyhnal v roce 1473 Jan Jence z Janovic. Po Jiříkově vdově Johance zdědil Lichnici její syn Jindřich a potom jeho strýc Lev z Rožmitálu. 1476 hrad získal do zástavy Vilém Tetour z Tetova. 1490 Lichnici vykoupil král Vladislav II. a daroval ho svému stoupenci Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy (+ 1516). Mikuláš byl bezdětný a proto panství odkázal své tetě Johance. Johanka vše odkázala svým synům Zdeňkovi, Janovi, Jindřichovi, Vilémovi a Mikulášovi Trčkům z Lípy. Ti si 1533 rodové majetky rozdělili a Lichnici získal Zdeněk Trčka. Ten však už 1534 postoupil své statky Janu staršímu Trčkovi. Od něho získal panství v roce 1539 majitel Opočna Jan mladší Trčka. Po jeho smrti 1549 připadli jeho strýci Vilémovi Trčkovi. Ten se ale značně zadlužil a byl nucen rozprodat část rodového majetku. Lichnici koupil poručník bratrů Albrechta a Václava Robmhápových, sirotků po Zikmundovi Robmhápovi ze Suché. Ti se ujali svého majetku v roce 1557, když dosáhli plnoletosti. V roce 1637 převzal Lichnici od Robmhápů císař Ferdinand II. a umístil na hradě vojenskou posádku. V roce 1646 se Švédům podařilo lstí zajmout velitele lichnické posádky, hrad však nedobyli. Po roce 1648, kdy Ferdinand III. vydal nařízení zbořit hrady, které by mohl využít nepřítel, Ferdinand Robmháp uposlechl a nechal na Lichnici zbořit opevnění. Tehdy asi bylo zničeno i to co zbylo po požáru v roce 1610. Úpadek hradu pokračoval, na Lichnici zbyly jen tři obyvatelné místnosti. Po Ropbmhápech získali panství Ceratto-Millesímové, ale ani oni se o hrad nestarali. V 18. a 19. století se hrad stal zdrojem levného stavebního materiálu a až ve 20. století se přistoupilo k záchraně historické památky. V blízkosti hradu Lichnice se také nachází dnes již bezmála 700 let starý dub, který by neměl být opomíjen při návštěvě tohoto místa. Tento strom byl natočen i v cyklu ČT Paměť stromů v devátém díle nazvaném „Stromy u hradů a zámků.