Bylo dokázáno, že město a jeho okolí bylo osídleno už v mladší době kamenné. První písemná zmínka o Levoči je z roku 1249. Roku 1271 vystupuje Levoča jako centrum provincie Sasů a spolu s dalšími spišskými městy už užívají práva svobodných královských měst. O právo obchodovat a právo skladu vedla Levoča dlouhotrvající spor s městem Kežmarok, kterému se ho podařilo získat lstí. Spor vešel do historie jako stoletá válka, vítězně z ní vyšla Levoča. Díky výhodné poloze na křižovatce obchodních cest a za vydatné pomoci panovníkem udělených politických a hospodářských výsad začali přitékat finance do městských pokladnic i do měšců místních kupců, což umožňovalo všeobecný rozvoj. Nastalo období rozkvětu architektury, vzdělanosti, kultury, umění a řemesel. Požáry v letech 1550 a 1599 způsobily velké škody. Silnému a bohatému městu se podařilo překonat toto těžké období a tak si udrželo své významné postavení až do konce 16. století. Levoču dodnes ohraničuje zachovalé městské opevnění. Architektura měšťanských domů na náměstí byla vybudována v renesančním období. V 20. století je Levoča administrativním centrem župního, později okresního významu. Její největší cenností jsou umělecko architektonické skvosty, roku 1950 byla Levoča vyhlášena městskou památkovou rezervací. Dostupné autem po celý rok