Články
Návrat na detail městaPustý kostel a Pekelné doly
18. 10. 2007
V krásném podhůří Lužických hor mezi vesnicemi Velenice a Svitava se nachází velmi zajímavá lokalita. V údolí říčky Svitávky naleznete podzemní prostory a chodby známé jako Pekelné doly nebo Pusté kostely. V období náboženského pronásledování zde byly úkryty uprchlíků, později se zde těžil písek a v období druhé světové války zde nacisté vybudovali podzemní továrnu s krycím názvem Nautilus, kde se vyráběly rychlopalné letecké kanony. Zajímavé je, že se dodnes těmto místům vyhýbají značené turistické trasy. Výlet začneme v malebné vesničce Velenice známé především svojí zachovalou lidovou architekturou. V ústředním seznamu kulturních památek České republiky je z této vesničky uvedeno hned 27 položek. Kilometr za vesnicí směrem na Svitavu odbočíme vpravo na lesní cestu. Po 50 metrech je vidět zbytek vojenského bunkru z druhé světové války. Zde se zastřelovaly vysoce výkonné letecké kanony MK 108 ráže 30 mm, které za 3 vteřiny vypálily 4... více >>
Martin MachBertiným údolím na Erbenovu vyhlídku
15. 01. 2008
Spousta lidí má ještě v podvědomí, že města Ústeckého kraje spadají do průmyslového severu a proto nabyli klamného dojmu, že zde nebude tolik turisticky zajímavých cílů. Naštěstí se velmi mýlí. Nádherných míst je tu nespočetně. Například příležitost k nádherné procházce přímo z Ústí nad Labem. Vydáme se Bertiným údolím a cílem bude Erbenova vyhlídka. Pokud předpokládám správně a dorazíte do Ústí nad Labem vlakem na hlavní nádraží, mohu Vás nasměrovat, abyste vyrazili po žluté značce přes část města zvanou Důlce. Budete procházet pod Mariánskou skálou a u první zatáčky na Vás čeká vstup do Bertina údolí. Toto údolíčko je vlastně jakýmsi lesoparkem, které v osmdesátých letech 19. století objevila ke své radosti paní Berta Schaffnerová, manželka někdejšího ředitele chemičky. Kouzlo tohoto místa na ní zapůsobilo natolik, že věnovala svou energii i značný peněžní dar na to, aby se zde vytvořil přírodní park. Dnes ho sice neshledáme v původní kráse, ale... více >>
Pavlína DoulíkováTajemné a záhadné Podkrkonoší
3. 04. 2008
Poznejme dnes krásu a tajemnost úžasných koutů Podkrkonoší, kde vládnou tajemné přízraky a pomáhají léčivé prameny. Hostinné Toto malebné městečko, založené králem Otakarem II. má řadu zvláštností. Na boku radniční věže nalezenete například sochy dvou obrů Rolandů, kteří okrádli a sužovali obyvatele Hostinného, než se podařilo místním obry porazit. Jejich kamenné sochy se pak staly součástí městského znaku. Oba obři žili v horách a nikomu se zatím nepodařilo najít jejich bájný meč a poklady, která jsou uschovány ve skalách. Jánské Lázně Podle pověsti se zde o Velikonocích otevírá skála zvaná Harfa, která se tyčí nad Jáskými Lázněmi. V tento den zde můžete slyšet i tzv. bílou paní, která hraje na harfu a zpívá. Láká sem tak případné osvoboditele. Pokud se vydáte po modré, dojdete na místo zvané U Modrých kamenů. I toto je velice posvátné místo a podle legendy zde docházelo k zjevování tajemného poustevníka, který byl strážcem... více >>
Milan DoležalStrašidelná Praha
22. 04. 2008
Existuje ve skutečnosti něco takového, jako jsou strašidla? Řada lidí tvrdí, že ano. Vydejme se proto na malé putování Prahou a navštivme společně místa, která jsou známá i dnes tím, že zde dochází k něčemu strašidelnému. Až budete plánovat procházku po našem hlavním městě, navštivte i tato místa, možná budete mít štěstí a s přízrakem se také setkáte. Karlova ulice Zde se zjevuje přízrak ohnivého muže. Podle pověsti to prý býval chorobný lakomec. Když jednou vypukl nedaleko požár, odmítl pomáhat hasit a raději běžel domů zachraňovat své peníze. Nacpal si je do pytle a běžel s nimi do bezpečí. Když doběhl do Karlovy ulice, chytil se náhle za srdce, padl k zemi a na místě zemřel. Od té doby pokaždé, když v Praze někde hoří, je možné spatřit postavu muže s pytlem na zádech, jak běží Karlovou ulicí ke Karlovu mostu. Několikrát byl údajně spatřen v dnešní době, jak prchá temnou nocí. Na Poříčí Další ohnivý muž je zaznamenán v k... více >>
Milan DoležalNeobyčejný rodinný výlet
12. 11. 2007
Oči otevřít brzy ráno. Rychle připravit snídani, potom namazat na cestu chleby, uvařit horký čaj, přelít jej to termosky, naložit sebe a děti do auta a tradá na výlet nebo na hory. V cílové stanici zaparkovat auto, popohnat ven ospalé děti a vydat se cestou necestou. V lepším případě pak jen napomínat své skotačící (případně loudající se) ratolesti a místy si užívat čerstvého vzduchu a radosti z pohybu. Jestliže si říkáte „no a, tak to prostě chodí“, zkuste si přečíst poněkud jinou verzi víkendového obrázku: Brzy ráno vyskočit z postele, nachystat všechny potřebné věci na pohádkovou výpravu, přesněji řečeno ukuchtit zámecký chléb s pomazánkou z mladých holoubátek, připravit čarovný nápoj nebo elixír mládí a do ranečku přibalit pár českých buchet pro případ, že potkáte kouzelnou babičku. Následně nastoupit do auta a spolu s dětmi dorazit do míst, kde vede hranice mezi světem skutečným a pohádkovým. Cestou necestou pak rozveseleni své kroky směřovat tam, kde víla Pidinožka před dávnými ... více >>
Eliška PelikánováRaná, Oblík a vzdušní plavci
17. 10. 2007
Kopce na jižním okraji Českého středohoří jsou Mekkou bezmotorového létání. Je tu hned několik sportovních letišť a hlavně vrchol Rané, ze kterého startují letci na padácích a rogalových křídlech. Vy asi létat nebudete, přesto je výlet na Ranou nezapomenutelným zážitkem. Pěšky se sem dostanete z Loun po modré značce přes kopec, kterému se říká Lenišický chlum. Těsně pod vrcholem Chlumu najdete malé jezírko a uvidíte odtud Ranou, vzdálenou přes mělké údolí jen něco přes kilometr. Pokud je slušné počasí, startuje z vrcholu hřebene jeden padák za druhým a podle síly stoupavých proudů se pak i dlouhé desítky minut vznášejí nad krajinou. Je to krásný pohled na ty vzdušné plavce. Po modré značce se dostanete až na vrchol Rané, vysoké převýšení nad krajinou působí opojně a letci vrhající se s rozběhem do hloubky vám způsobí mrazení v zádech. Ale pokud se jim nebudete plést pod nohy, rozhodně vám žádné nebezpečí nehrozí. Pokud nechcete jít z Loun pěšky, z... více >>
Milan DoležalMalebné okolí města Mšena
8. 11. 2007
Pokud byste jeli ze Mšena silnicí přes Romanov, prosvištíte lesem, aniž byste si uvědomili, kolik pozoruhodných míst jste právě minuli. Bezprostřední okolí Mšena je přitom opravdu mimořádně členité a bohaté. Žlutě značená tzv. Cinibulkova stezka, pojmenovaná po místním malíři-krajináři, se klikatí okolo města, a přestože není delší než pět kilometrů, skrývá mnohá zajímavá překvapení. Je to ideální terén pro výlety i s malými dětmi, které dlouhé chození začne brzy nudit. Tady mají zaručeno, že každých sto metrů uvidí něco nového a zajímavého. Krajina Eduarda Štorcha Žlutá značka startuje na malém náměstí a nejdříve vás dovede k udržovanému secesnímu koupališti. Vstupné se tu sice platí, ale podobné historické koupaliště nejspíše nikde jinde u nás nenajdete. Na další cestě za poznáním na vás čekají skály nejrůznějších tvarů. Faraon, Obří hlava a Žába, Skalní bludiště a několik působivých vyhlídek na nedalekou Vrátenskou horu, k... více >>
Milan DoležalPočátky skijáctví v Čechách
14. 12. 2007
Koho by napadlo, že prvním svahem, na kterém se ozývalo nesmělé svištění lyží, bylo Václavské náměstí v Praze… Stalo se tak počátkem ledna roku 1887 a oním prubířem byl slovutný „sportsman“ Josef Rössler-Ořovský se svým bratrem Karlem. Ačkoli jméno Josefa Rösslera-Ořovského zapadlo zčásti pod nánosy historického prachu, milovníkům sportu by nemělo zůstat neznámým. Tento průkopník, kterému vděčíme za uvedení a prosazení mnoha oblíbených sportů - m.j. bruslení, lyžování, hokeje, jachtingu, veslování, kanoistiky, tenisu či atletiky - založil již jako gymnazista se svými vrstevníky kroužek bruslařů, ve kterém exceloval nejen jako výborný sportovec, ale i jako skvělý organizátor: neustále sháněl zahraniční sportovní časopisy, zajímal se o všechny novinky ze světa sportu, pořádal závody a sportovní setkání. A tak si také napsal firmě Heyde a Gustafsson do norské Kristiánie (dnešní Oslo) o ceník bruslí. Ti mu spolu s nabídkou bruslí zaslali i nabídku a o... více >>
Karolína TietjenováVelikonoční zvyky a tradice II.
14. 03. 2008
V pátek jste se dozvěděli něco o historii a tradicích prvních dnů Velkého neboli Pašijového týdne. Dnes budeme pokračovat... Velký pátek Pro věřící je to den největšího smutku, připomínka Kristova ukřižování. Kostely byly prosté, bez výzdoby, umlkly varhany i kostelní zvony. V lidové tradici je Velký pátek opředen asi největšími mystérii. Každý z nás ví, že právě v tento jeden jediný den v roce se podle pověstí otevírají skály ukrývající poklad (či například slovutná hora Blaník). Tento den je zároveň dnem nejpřísnějšího půstu a podle tradice se nesmělo prát, protože lidé věřili, že místo ve vodě by se prádlo máchalo v Kristově krvi. Bílá sobota Poslední den půstu, během něhož se celá rodina připravovala na následné oslavy – ženy barvily vajíčka, pekly mazance, jidášky (malé bochánky z kynutého těsta) a beránky, muži si splétali pomlázku. Dopoledne se před kostelem světil oheň vykřesaný z křemene. Velikonoční neděle, Boží ho... více >>
Karolína TietjenováOpomenuté Osoblažsko
30. 11. 2008
Osoblažsko je doslova pastvou pro nohy i oči pro ty, kteří holdují zapomenutým, nostalgicky krásným a tichým koutům naší republiky. I přestože situace zde je více než zoufalá, není tu téměř žádná práce a kraj se dramaticky vylidňuje, může se i z takových neradostných podmínek těžit, alespoň turisticky... Osoblažsko na mapě najdete v západní části Moravskoslezského kraje v okrese Bruntál. Ano, je to přesně jeden ze dvou výběžků nad pohořím Hrubého Jeseníku, kde na vás čeká všeobjímající neporušenost přírody, málo lidí (hustota zalidnění je zde extrémně nízká) a především tolik vytoužené posvátné ticho. Tento stav je výsledkem nikoliv posledních pár desetiletí, nýbrž staletí, jelikož Osoblažsko již za Rakouska-Uherska leželo na samé periferii rakouské části Slezska. Další hřebík do rakve tohoto kraje zasadila 2. světová válka, kdy bylo zdejší německé obyvatelstvo hromadně odsunuto a místo něj se tady usídlili Češi, jejichž počet však již nikdy nedo... více >>
Eliška PelikánováPoválečný i povánoční Terezín
17. 12. 2008
Jsou lidé, kteří by si Vánoce prodloužili nejraději do konce zimy, ale jsou i tací, kteří se už nemohou dočkat, až svátky klidu, pohody a míru skončí a den se dostane do svých rozjetých kolejí. Jestliže patříte do první skupiny lidí, pro něž Vánoce naneštěstí skončily, nejste na tom ještě zdaleka nejhůře... Ve 40. letech minulého století u nás totiž existovali lidé, kteří Vánoce po několik dlouhých let nezažili, tedy alespoň ne v té podobě, jaká je pro nás tradiční. Byli jimi vesměs lidé židovského původu, kteří se stali součástí tzv. „konečného řešení židovské otázky“ a jež byli nejdříve pronásledováni a od listopadu 1941 postupně deportováni do města Terezína, kde pro ně nacisté zřídili tzv. ghetto. A právě toto kdysi pevnostní městečko se změnilo na přestupní stanicí, odkud měli Židé dále putovat směrem na východ do vyhlazovacích táborů, ve kterých na ně již pouze čekala jistojistá smrt. Spolu s obyčejnými lidmi se dveřmi a zdmi Terezína mihlo ... více >>
Eliška PelikánováPevnost Terezín
17. 07. 2008
Pod pojmem Terezín si mnozí představí temnou historii města za 2. světové války, kdy zde zřídili nacisté koncentrační tábor. Samotná pevnost Terezín však byla založena již v roce 1780 císařem Josefem II. jako systém opevnění, který měl zabránit nevítanému vstupu do Čech od severozápadu. Je to v poměru k jeho budousnosti trochu ironie. Terezín tedy vznikl z císařské vůle a v dobrém úmyslu. Byl vystavěn v nejmodernějším bastionovém typu francouzské fortifikační školy v Meziéres. Jeho samotná architektura opravdu stojí za povšimnutí. V roce 1782 bylo toto město poblíž soutoku Labe a Ohře prohlášeno císařským patentem za svobodné královské. Priorita vojenských potřeb zde byla až do roku 1888, kdy byl oficiálně zrušen statut města jako pevnosti. 160 let po svém vzniku se dočkalo počátku své temné historie. V roce 1940 zde byla nejprve zřízena věznice gestapa a o následující rok se pevnost proměnila v židovské tranzitní ghetto. První... více >>
Pavlína DoulíkováPutování kolem rybníků a mohyl
19. 02. 2008
Jak se říká, není památka jako památka. Zámek Kratochvíle je ovšem určen pro děti. Tedy i pro nás dospělé, pokud v nás zůstalo trochu z dětské fantazie. Kromě Macha, Šebestové a také Rumcajse tu najdete i řadu dalších pohádkových zajímavostí. Popisovat zámky a hrady bývá většinou nudnou záležitostí pojednávající o historii podbarvené šoupáním bačkor po zámeckých chodbách. Kratochvíle ovšem představuje výjimku. V hlavní zámecké části je už několik let instalována expozice animovaného filmu, včetně všech známých televizních pohádkových postaviček. Průvodce vám vysvětlí, jak se takový animovaný film dělá, a pak už si můžete ponořit do pohádkového světa podle svého. Pokud po prohlídce nechcete jet už domů, máme tu pro vás nekolik napádů kam vyrazit za poznáním. Zámeckou zahradou lze procházet bez omezení a jak dlouho chcete. V jednom malém domečku u zámecké zdi je pak i příjemná cukrárna. Tou potěšíte určitě děti. Pro veřejnost je pohádkový zámek ot... více >>
Milan DoležalNáklo a odkaz dávných duchů
2. 12. 2008
Litovelské pomoraví je nejen nádherný kout přírody, ale i místem, které je obestřeno celou řadu pověstí, mnohdy velice tajemných. Tentokrát vás pozvu do malé obce Náklo. Poklidná, až ospalá atmosféra dává ovšem tušit, že pod touto nálepkou dřímá stále soci tajemného až děsivé. Místní lidé něchtějí o některých událostech stále mluvit a někteří říkají, že je lepší se i některým místům i vyhnout. Takovým místem je i lesní kout zvaný Daliboř. První obyvatelé obce byli v dávných dobách pohané, jejich hroby zde byly také nalezeny. A tím se možná začínají vynořovat první pověsti. Zjevení přízraku ve staré škole Stará škola v Nákle nedaleko Litovle stávala původně na farském dvoře. Podle jedné z pověstí se zde zjevovalo před mnoha lety podivné zvíře, které divoce dupalo. Tento přízrak dokonce shazoval ze zdí obrazy a rozbíjel okna. Dveře se samy od sebe otvíraly a bývalo slyšet plno lidských i zvířecích zvuků a... více >>
Milan DoležalBílými Karpaty vlakem i pěšky
24. 09. 2007
Bílé Karpaty. Že se vám téměř nic při vyslovení tohoto názvu nevybaví? Louky plné orchidejí. Ještě vám stále připadá, že si z vás někdo střílí nebo si v lepším případě spletl mírné klima střední Evropy s tropickou nádherou deštných pralesů? Jenže není tomu tak. Právě se nacházíme v jihovýchodní části České republiky, v pohraničním kraji s nejpestřejším a nejpočetnějším zastoupením orchidejí ve střední Evropě. Chcete se tímto krajem vydat spolu s námi? Milujete počasí babího léta? Potom není co řešit, vezměte si do ruky mapu, hoďte na záda batoh a můžeme jít. Ale protože Bílé Karpaty nejsou zrovna místem, které bychom stihli provandrovat křížem krážem během jednoho víkendu, budeme si muset pečlivě vybrat místa, která navštívíme. Nejlepší variantou, jestliže chceme Bílé Karpaty co nejvíce nasát všemi smysly, je kombinace památek kulturních i přírodních. Za kulturou nás doveze vlak, do přírody se vydáme pěšky. Až vám vlak zastaví v městečku Valašské... více >>
Eliška Pelikánová
