Cibulka - pražská oáza klidu

Kraj: Hlavní město Praha

Okres:Hlavní město Praha

Město:Praha

    V Praze 5 Košířích je místo jako stvořené pro představy, snění a tajemné příběhy. Branky, kterými se nikam nevchází, drobná schodiště, která nikam nevedou, vyhlídka, ze které není nic vidět, sochy jakoby vytržené z kontextu - taková je dnešní usedlost a park Cibulka.

    Ve 14.století zde byl dvorec, který patřil písaři dvorní kuchyně Karla IV., Jindřichovi Názovi (Henricus Naso). V 16.století se zde již rozkládalo rozsáhlé hospodářství s vinicí, ovocnou zahradou a poli. Jeho majitelem byl pražský měšťan Blažej Cibulka z Veleslavína. Třicetiletá válka i události v roce 1741 přinesly Cibulce značnou devastaci. V roce 1815 si koupil usedlost pasovský biskup Leopold Linhart Thun-Hohenstein, který dal v letech 1817-1826 celý areál upravit. Cibulku přebudoval na pohodlný klasicistní zámeček a okolí doplnil řadou romantických staveb a soch. Do vznikajícího anglického parku nechal vysázet nejrůznější druhy stromů a založil zde jezírko.

    Leopold Linhart Thun se narodil r.1748 v Českém Těšíně. Byl biskupem v Pasově. Když ho Napoleon r.1803 zbavil funkce poté, co knížectví Pasov připadlo Bavorsku, přesídlil do Prahy a zbytek života se rozhodl strávit na Cibulce, kde v roce 1826 zemřel. Patřil k nejosvícenějším osobnostem své doby a byl uznáván i jako mecenáš umění a vzdělávání.

    Leopoldovy zájmy a také skutečnost, že jeho život dospěl do posledního období, se odráží v koncepci a výzdobě parku. Z původní výzdoby se již některé prvky zahradní architektury bohužel nedochovaly. Na okraji parku u Motolského potoka vás přivítá socha sv. Jana Nepomuckého - kamenná plastika Václava Nedomy z roku 1818 je jediné dílo s církevním námětem v celé usedlosti. Za ním je umístěn čínský pavilon z r.1822. Na špici bývala figurka čínského mandarína s deštníkem z měděného plechu, která se ve větru pohybovala jako mlýnek. Kolem střechy byla zvonkohra tvořená 48 skleněnými zvonky. V patře na zábradlí stávaly postavy Číňana a Číňanky z pískovce. Dnes je pavilon v havarijním stavu. Je součástí zámečku, patří tedy stejnému majiteli jako usedlost a nemůže být proto bohužel opraven v rámci probíhajících rekonstrukcí v parku.

    Cesta za usedlostí vás dovede k umělé zřícenině. Na kopci je umístěna hranolová věž z kamenného zdiva s vnějším schodištěm a cimbuřím. Pod rozhlednou jsou terasovitě umístěné zbytky zdí zříceniny a pod nimi je socha zvaná Škrtič. Zobrazuje mužskou postavu, která svírá krk drobné postavičky.

    Pod zříceninou je krásná socha Diany se psy, která vznikla kolem roku 1820 v Platzerově dílně. Původně stála uprostřed empírového altánku, který ale ve 20.století zanikl. Ke vzniku sochy se váže následující pověst: “Z usedlosti se ztratili dva oblíbení psi. Jejich stopy končily před ústím do podzemní štoly. Na jejich památku byl prý zbudován chrám bohyně Diany, která má ztracené psy po boku. Psi se ale po čase našli a byli vyplaceni od pohodného.” Před sochou je jezírko, které bylo nedávno rekonstruováno. Okolí bylo upraveno tak, aby byl obnoven původní průhled od altánku přes jezírko až k soše Diany. Byl doplněn mostek s dřevěným zábradlím, který umožňuje průchod na druhou stranu lesoparku. V něm můžete na jižní straně najít ještě Poustevnu, která vznikla kolem roku 1820. Je to drobná stavba s lomeným vstupním portálem, kde byly původně umístěny mechanické sochy poustevníků od Václava Nedomy. Jedna postava četla Bibli, druhá při sešlápnutí mechanismu ve vchodu žehnala poutníkům.

    Po pohodlné široké cestě dojdete kolem nedaleké železniční trati zpět do spodní části parku a u cesty nemůžete přehlédnout sochu Jupitera (take z Platzerovy dílny, 1820), která k vám bude obrácena zády. Postava drží v levé ruce křídlo orla, v pravé hromovou kouli připravenou k hodu a stojí nad vyschlou studánkou.

    Po stejné cestě se dostanete zpět k budově usedlosti. Do dvora se vstupovalo hlavní bránou vyzdobenou litinovým thunovským znakem s atributy dosažených církevních hodností. Základní obytná část je doplněna hospodářskými budovami a nízkou věží a s věžními hodinami. Na jižním křídle jsou balkony a staré sluneční hodiny. Jedna z budov je osazená v bočním průčelí kamennou kašnou. Po smrti Leopolda Thuna neměli dědicové o majetek příliš zájem. Areál byl ve špatném stavu již ve 30. letech 19. století. Sloužil jako slévárenská dílna Pražských uměleckých řemesel a autodílna a sklady Státního filmu. Vlastníkem bylo až do roku 1987 Město a později také Česká spořitelna. V roce 1993 koupil Cibulku Autoturist, který ji chtěl přebudovat na hotel a z jeho zisků financovat kulturní centrum. Magistrát souhlasil s odprodejem a ministerstvo kultury poskytlo dvoumilionovou dotaci, ale Autoturist neprovádí ani základní udržovací práce a objekt dále chátrá. Jeho okolí ale rozhodně stojí za návštěvu. Je to krásný kousek přírody uprostřed Prahy s neopakovatelnou atmosférou.

Autor: Miloslava Jaklová - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2007-11-23 00:00:00