Vánoční zvyky a tradice (2)

Kraj: Hlavní město Praha

Okres:Hlavní město Praha

Město:Praha

    Slavnostní den se zahalil do tmy, na obloze se rozzářila první hvězda a v nazdobených domácnostech se připravuje štědrovečerní večeře – z většiny současných českých kuchyní se zřejmě bude linout vůně smaženého kapra a bramborového salátu… Pojďme ale nahlédnout hlouběji do štědrovečerních tradic:

Štědrovečerní večeře

    U štědrovečerní tabule by měl sedět lichý počet stolovníků, jinak prý někdo zemře. Všechno jídlo by se mělo nanosit na stůl najednou a hospodyně by neměla od stolu po celou dobu večeře vstát, aby nezanášely slepice… Štědrovečerní menu v dřívějších dobách nabízelo to nejlepší, co bylo v domácnosti k dispozici – jako předkrm vánočka (ta se v Čechách peče o Vánocích prokazatelně již od 14. stol.), ořechy, jablka, polévka hrachová, čočková, houbová, kroupová, rybí či kmínová se žemlí, jako hlavní chod pak hrách (aby byla dobrá úroda a lidé zdraví), houbový kuba, houbovka, vánoční muzika (sladká omáčka ze sušeného ovoce), jáhelná kaše s medem či sirupem, krupičná kaše se strouhaným perníkem, ryby a na závěr cukroví, buchty, koláče či vánočka, obřadně nesená na stůl. Tradice vánočního kapra, mimo jiné taktéž převzatá z Německa, se u nás rozšířila až koncem 19. stol., ale i tehdy bychom se spíše než se smaženým setkali s kaprem načerno (v husté povidlové omáčce) či namodro (dušený na pivu a podávaný za studena). S tím je pak spojen obyčej schovat pod talíř každého z hodovníků po jedné rybí šupině, díky ní by měly být naše peněženky v následujícím roce stále plné… Velice důležitou roli hrály obětiny – ze štědrovečerní hostiny se dostalo i domácímu zvířectvu, část se zakopávala do zahrady, aby stromy dobře nesly, trocha se hodila do vody a do ohně, aby tyto živly člověku neublížily.

Nahlížení budoucnosti

    Jak již bylo řečeno, přikládali tomuto dni naši předkové mimořádný význam, a proto věřili, že v tento zázračný den mohou nahlédnout do své budoucnosti (nejzajímavější bylo to, jaký bude příští rok z hlediska hospodářství, přežiju-li jej a potká-li mě láska), nejznámější způsoby věštby jistě znáte sami: pouštění lodiček (ořechových skořápek), lití olova, rozkrajování jablka, házení botou (dopadla-li špičkou ke dveřím, znamenalo příchod ženicha), házení jablečných slupek za hlavu (podle polohy se odhadoval tvar písmene, které pak napovídalo jméno ženicha), barborky, čtení z tůně, zabodnutí nože do chleba (když zrezivěl, znamenalo to mokrý rok), skrze třešňový věnec se díval hospodář na své sousedy, nejsou-li ve spárech zlé moci, klepání střevícem na kurník (ozvalo-li se slepičí zakdákání, měla dívka zůstat svobodná, zakokrhal-li kohout, mohla se dívka těšit na vdavky) a mnohé další.

Koledování

    Zpěv křesťanských koled nahradil původně pohanské rituální zpěvy na počest boha Saturna, tzv. saturnálie. Dodnes zůstává na vesnici zvykem obcházet se zpěvem mezi Štědrým dnem a Třemi králi (24. prosince – 6. ledna) domy sousedů s přáním štěstí, hojnosti a míru. Koledníci, jejichž zpěv byl pokládán za dobré znamení, byli všude vítaní a obdarovaní nějakou maličkostí.

Půlnoční mše

    Po skončení večeře a rozdání dárků se mnohé rodiny vydávají do nejbližšího kostela na půlnoční mši, kde se společně zpívají koledy a slaví se příchod Ježíška, což je symbolickým vyvrcholením Štědrého dne. Účast na mši se těší velké oblibě i mezi nevěřícími.

Autor: Karolína Tietjenová - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2007-12-05 00:00:00