Velikonoční zvyky a tradice II.

Kraj: Hlavní město Praha

Okres:Hlavní město Praha

Město:Praha

    V pátek jste se dozvěděli něco o historii a tradicích prvních dnů Velkého neboli Pašijového týdne. Dnes budeme pokračovat...

Velký pátek

    Pro věřící je to den největšího smutku, připomínka Kristova ukřižování. Kostely byly prosté, bez výzdoby, umlkly varhany i kostelní zvony. V lidové tradici je Velký pátek opředen asi největšími mystérii. Každý z nás ví, že právě v tento jeden jediný den v roce se podle pověstí otevírají skály ukrývající poklad (či například slovutná hora Blaník). Tento den je zároveň dnem nejpřísnějšího půstu a podle tradice se nesmělo prát, protože lidé věřili, že místo ve vodě by se prádlo máchalo v Kristově krvi.

Bílá sobota

    Poslední den půstu, během něhož se celá rodina připravovala na následné oslavy – ženy barvily vajíčka, pekly mazance, jidášky (malé bochánky z kynutého těsta) a beránky, muži si splétali pomlázku. Dopoledne se před kostelem světil oheň vykřesaný z křemene.

Velikonoční neděle, Boží hod velikonoční

    Noc ze soboty na neděli je onou "velkou nocí", která dala našemu svátku název. Během této noci povstal Ježíš z mrtvých, zvítězil nad smrtí, a dokázal tak věřícím existenci věčného života. Při ranní mši se v kostele světili velikonoční pokrmy, jejichž drobty se pak rozházeli do zahrady, na pole a do studny, aby mělo hospodářství v dalším roce dostatek ovoce, obilí a vody. Velmi rozšířeným obyčejem bylo společné jedení posvěcených vajíček, prvního jídla po půstu, která byla uvařena na Velký pátek spolu s jasanovým a vrbovým proutím – to mělo připomenout tomu, kdo by případně během roku zabloudil, jak a ke komu najít cestu zpět. Pastevci velikonoční vajíčka kouleli kolem dokola svého stáda, aby se jim dobytek nerozutíkával, a sedláci je zahrabávali ve víře v dobrou úrodu do pole.

Velikonoční pondělí

    Toužebně očekávaný den pomlázky, mrskačky či koledy. Již časně ráno vyrážejí nastrojení mládenci (dodnes na mnoha místech, především na Moravě, v tradičních lidových krojích) od jednoho domu k druhému s dlouhými, ručně spletenými mladými vrbovými pruty, na jejichž konci postupně přibývají pestrobarevné stužky, které v jednotlivých staveních dostávají spolu s barevnými vajíčky, koláčky, klobáskami, štamprličkou či dalšími drobnými pochoutkami. Obcházení s pomlázkou, které se dodnes těší na celém českém i moravském venkově neskonalé oblibě, sloužilo dříve mimo jiné k potvrzení milostného vztahu. Dívky, které pečlivě zdobily velikonoční vajíčka, významně věnovaly to nejkrásnější, nejčastěji červené, svému vyvolenému na důkaz lásky. Vyšlehání ženského elementu v sobě navíc nese skrytý magický význam – po dlouhé zimě mělo probudit opět k čilosti, životu, zdraví a plodnosti. A přestože to není zvyk pro něžné pohlaví úplně příjemný, nezajít k někomu na koledu znamenalo smrtelnou urážku. Pouze krajově je rozšířen zvyk, že odpoledne se role obrátí a ženy mohou vyšupat muže, popř. polévat vodou.

    Zatímco dnes se vajíčka většinou ve velkém množství barví v koupených chemických barvivech či se polepují prefabrikovanými samolepkami, dříve lidé používali barviva přírodní, např. trávu, slupky z červené cibule, mořenové dřevo, šafrán aj. Ohromná pozornost byla věnována i výzdobě. K původním vzorům inspirovaným rostlinnými motivy záhy přibyly různé geometrické tvary a později i velmi komplikované vzory připomínající krajku. Motivy se většinou dědily v rodinách a jednotlivých krajích. Způsobů zdobení existují desítky, mezi nejznámější patří vosková batika, vyškrabování, polepování slámou, papírem či látkou.

A na závěr několik lidových koled:

Panímámo zlatičká,
Darujte nám vajíčka,
Nedáte-li vajíčka,
Uteče vám slepička
Do horního rybníčka
A z rybníčka do louže,
Kdo jí odtud pomůže?
(z Horácka)

Mrskute, mrskute,
Jednó si v roku,
na tobě poznáme,
Kdo keho má v oku.
(z jižní Moravy)

Ben, ben,
Blechy ven
A vajíčka
Do košíčka
Sem!
(z Valašska)

Autor: Karolína Tietjenová - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2008-03-14 00:00:00