Procházka Vyšehradem

Kraj: Hlavní město Praha

Okres:Hlavní město Praha

Město:Praha

    Když jsem minulý týden šla fotografovat do Vyšehradského areálu, přemýšlela jsem, co o tomto místě ještě napsat. Jeho skutečnou historií se zabývá spousta knih. Mýtické oslavné dějiny i vyšehradské pověsti a legendy zná také skoro každý. A proto jsem se rozhodla pro malou virtuální procházku pro ty, kdo Vyšehrad nikdy neviděli, doplněnou několika fotografiemi.

    Na Vyšehrad přicházíme od zastávky metra. Do areálu vstoupíme Táborskou branou, zasazenou do monumentálních zdí pevnosti. Brána byla vystavěna před rokem 1690. Po pravé straně míjíme informační centrum, umístěné ve zbytcích brány, která se jmenovala Špička a byla postavena Karlem IV. Další přízemní domek vpravo obývala spisovatelka Popelka Biliánová, vlastním jménem Marie Biliánová, roz. Popelková. V protějším domě je od roku 1912 umístěn Jedličkův ústav pro tělesně postižené děti. V pevnostním příkopu si můžeme zahrát tenis na udržovaných kurtech.

    Procházíme Leopoldovou bránou z roku 1653 a zastavujeme se před rotundou sv. Martina. Na svém místě stojí již od 12. stol., ale v minulosti prošla několika architektonickými úpravami. Za rotundou stojí pod vzrostlými kaštany barokní Boží muka a kaple Panny Marie Šancovní, která vznikla přestavbou staršího kostela. Nedaleké zbytky hradební zdi pak připomínají kostel Stětí sv.Jana Křtitele. Posledním objektem v této uličce je brána, která má několik jmen a je v provozu od roku 1841. Říká se jí Nová, Cihelná nebo Pražská. V prostoru brány je vstup do kasemat. Jejich úzké chodby ústí do sálu, zvaného Gorlice. Sloužil jako shromaždiště vojska, sklad potravin a munice, v minulém století také jako protiletecký kryt. Dnes jsou zde umístěny některé originální sochy z Karlova mostu.

    Vracíme se zpět a odbočujeme do ulice K Rotundě. Míjíme Starou rezidenci, kde mezi okny stojí socha sv.Josefa. Další dům s hezkou zahrádkou, v jehož štítu je znak kapituly, je Děkanství,. Kolem Kanovnické rezidence a Kaprovského domu přicházíme do Karlachových sadů. Na chvíli si sedáme na lavičku a prohlížíme si novogotickou studnu, sochu sv.Jana Nepomuckého a sochu probošta Mikuláše Karlacha. Pak procházíme kolem Čertova sloupu a polychromované sochy sv. Vojtěcha z 1.pol. 18. stol. v zaskleném výklenku ve zdi Staré rezidence.

    Pokud bychom odbočili do Soběslavovy ulice, mohli bychom si prohlédnout zbytky kostela sv.Vavřince z 11. stol. My se ale podíváme do Vyšehradských sadů, kde stojí monumentální sousoší Lumíra a Písně, Ctirada a Šárky, Záboje a Slavoje a Přemysla a Libuše. Je velmi příjemné počasí, míjíme maminky s kočárky, mnoho více či méně k sobě se vinoucích párů, až téměř není možné fotografovat. Přicházíme ke Galerii Vyšehrad, kde jsou pořádány výstavy výtvarného umění a prohlížíme si zbytky středověké stavby, tzn. Libušiny lázně. Vystoupíme na vyhlídku a potěšíme se výhledem na řeku a plachetnice.

    Vracíme se do parku a kamenným portálem bývalé zbrojnice procházíme ke kapitulnímu kostelu sv. Petra a Pavla. Prohlídku interiéru dnes vynecháme a jdeme kolem Starého probošství a budovy Nového probošství do Štulcových sadů. Kromě výhledu na Hradčany, Emauzy a Žižkov si také prohlédneme pomník probošta Václava Štulce a jezdecký pomník sv.Václava, který stával na Koňském trhu (Václavském náměstí).

    Vracíme se zpět a přicházíme k Vyšehradskému hřbitovu. V kapličce na nároží hřbitovní zdi je socha sv.Ludmily a naproti stojí socha sv.Šebestiána, probodnutého šípy. Prohlídku končíme na velmi zajímavém hřbitově, kde je pohřbena řada českých osobností. Na rytině z roku 1420, kde je Vyšehrad vyobrazen v jeho vrcholné podobě, vypadá mnohem větší a výstavnější, než je dnes. Přesto ale nyní zřejmě probíhá jedno z jeho lepších období. Budovy jsou opravené, park je udržovaný, v areálu je možnost posezení nejen na lavičkách, ale i v několika restauracích. Vyšehrad je příjemné místo s nádherným výhledem do širokého okolí a určitě stojí za návštěvu.

Autor: Míla Jaklová - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2008-05-16 00:00:00