Patroni hor

Kraj: Královehradecký kraj

Okres:Trutnov

Město:Pec pod Sněžkou

    Kdo by neznal Krakonoše, onoho vousáče, který překračuje v Krkonošských pohádkách kulisy hor? Ale kdo zná patrony ostatních pohoří u nás? Já znám následující. Pokud mi můžete prozradit další, ráda se o nich dozvím. Je dobré vědět, kdo na nás dohlíží, když brouzdáme jeho královstvím.

    Svůj výčet začnu tedy tím nejznámějším z nich. Krakonoš, vládce Krkonoš. Postava vystupující ve vyprávěních již v 15. století. Nejprve v řadách povídaček německých usedlíků a posléze v českých zkazkách. Písmem zaznamenáván je ale až v 17. století. Jeho podoba, ale i jméno, se postupem času měnily. V počátcích býval popisován jako silný a až snad zlý vládce živlů trestající každého, kdo se pokusil vetřít do jeho království a objevovat tamní tajemství. Později už se jeho charakter proměnil v dobromila, který stojí na straně chudých a bezmocných a bojuje proti zlovolným osobám a nenasytům (pamatujete Trautenberka?). Pokud se s někým setkal, bral na sebe různé podoby – zarostlého obra, pocestného, hajného, hřmotného horala s vousem a dlouhým pláštěm. Jeho jméno bylo zpočátku natolik obávané, že se mu přezdívalo uctivě Herr Johannes či česky pan Jan. Později byl pak německy přezdíván jako Rüberzahl (podivné, neboť „Rübe“ znamená řepa a „zahl“ počítat). Neúspěšně se to čeští horalé snažili pokroutit na Rýbrcoula a polští usedlíci na Liczyrzepa, ale nakonec se vžilo krásné jméno Krakonoš. Možná nikdy ze svých lesů a hor nevystoupil, možná si ho jen vymysleli Vlaši, kteří zde kutali poklady, jako nástroj k odrazení nově příchozích. Ale ať to bylo jak to bylo, už sem patří. Už tu můžeme zvolat: „Tohle je Krakonošovo!“

    Mlaďochem mezi „maskoty“ hor je orlický Rampušák. Traduje se teprve od 60. let, kdy byl jako postava vymyšlen pro rozhlasový pořad, který zval k návštěvě méně známých regionů. Byl pojmenován podle horské vsi Rampuš, která se objevila v knize Karla Poláčka Bylo nás pět. Ačkoliv uměle dosazen, jako postava se ujal. Hradečtí lyžaři a turisté mu připsali portrét lesního muže na Masarykově chatě na Šerlichu. A koho vlastně Rampušák měl vystrnadit? Kdo se tradoval již dávno před ním? Přeci Kačenka. Tu si marně léta namlouval sám Krakonoš a za ní do Orlických hor chodil. Když ho odmítla, vracel se zpět a cestou tak plakal, že se rozvodnily potoky i řeky.

    Duchem Jeseníků je Praděd. Jesenických pověstí se moc nedochovalo a ty, co se objevují jsou poměrně strašidelné. Praděd prý podle jedné z pověstí kdysi přišel do Jeseníku, prochodil celé město, ale nikde se nesetkal s pohostinností. Až v Horním údolí v rozpadlé chalupě našel staříka se stařenou, kteří mu nabídli místo a jídlo. Slíbil jim na oplátku splnit jejich přání. Přání bylo dojemné. Až přijde jejich čas, chtějí zemřít spolu. I stalo se tak a po jejich smrti je Praděd proměnil v holubice. Tento motiv se prý objevuje v bájích i u cizích národů. Ale tuhle jsem se dozvěděla a líbí se mi (tedy až na tu lakotu ostatních), takže si ji uchovávám v paměti.

    Vydáme-li se ještě dál do Beskyd, octneme se na území Radegasta. Jeho báj se vine již od počátku 11. století, kdy byla zaznamenána německým biskupem a kronikářem zmínka o svatyni Ratarů, pohanského kmene z luticko-veletského svazu. Tito pohané uctívali ve své svatyni jménem Radegast několik bohů a jedním z nich byl Svarožic. V zápisu následujícího kronikáře pravděpodobně došlo k záměně jména Svarožic a Radegast a tato chyba pak byla přenášena do dalších písemných zmínek. A tak se bohem stal Radegast, uctíván jako pohanský bůh pohostinnosti, plodnosti a úrody. Podle návrhu sochy Albína Poláška si můžeme představovat Radegasta s býčí hlavou, rohem hojnosti, kačenou a vlašskými krpci.

    Jsem z Krušných hor a představte si, že jsem donedávna netušila, kdo je patronem u nás. A ejhle, prý je to patronka Maribyla. Kdysi prý žila uprostřed lesů, spanilá a krásná Maribyla, dívka na vdávání. Vzala si Vítězslava ze Sonnenbergu a rytíř z Hassbergu žárlil. Přijel s ostatními rytíři na svatbu a v tradičním turnaji vyzval ženicha na souboj. Ten vyhrál a vzdával hold své ženě. Tu se poražený rytíř vzchopil a srazil Maribylině muži hlavu. Maribyla s žalem utekla z hradu a bloudí krušnohorskými lesy. Nikomu neublíží, jen potrestá toho, kdo bude ničit přírodu v jejích horách. Pokud ji potkáte, poznáte ji podle plechové rukavice na levé ruce. Kdysi však tyto hory obývali Keltové, takže máte další varianty na výběr právě podle jejich pověstí o mýtických strážcích těchto hor. Já si ale z ženské solidarity dovolím nadržovat Maribyle. Takže ať jdete, kam jdete, vězte, že někdo Vás sleduje :o).

Autor: Pavlína Doulíková - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2008-09-11 00:00:00