Návarov - pouť staletími

Kraj: Liberecký kraj

Okres:Jablonec nad Nisou

Město:Zlatá Olešnice

    Uprostřed lesů Horního Pojizeří se vysoko na skále tyčí zřícenina hradu Návarov, který kdysi býval centrem návarovského panství. Ke hradu je možné se dostat ze zastávky železniční stanice Návarov, nebo z Jesenného po Palackého stezce, ze které si zbytky hradu můžete prohlédnout odspodu.

    Jméno hradu a obce vzniklo zřejmě podle místa, kde byl provozován tzv. "návar", zušlechťování ostří zbraní i zemědělského nářadí a náčiní ocelí, která byla dovážena z ciziny. Romantičtější vysvětlení ale dává pověst, kterou je známá ve dvou verzích. Podle jedné byl Návarov pojmenován podle kaše, která sloužila horalům za potravu. V hustých lesích kdysi zabloudil rytíř. Dostal se až k uhlíři, který pálil v milíři uhlí. Uhlíř pohostil návštěvu kaší – návarem, neboť nic jiného neměl. Šlechtici se na ostrohu nad říčkou Kamenicí zalíbilo a vystavěl zde tvrz a později i hrad …¨ Podle druhé verze uprchla dcera frýdlantského pána z rodného domu se svým milým, protože ji otec chtěl vdát za jakéhosi bohatého šlechtice. Frýdlantský pán po letech zabloudil na lovu v divokých lesích a náhoda jej zavedla do malého hradu nad řekou, kde poprosil o jídlo a pití. Paní domu mu s omluvou nabídla z hrnku hrachovou kaši, kterou právě navařila svému synkovi. Na památku shledání dostal hrad jméno Návarov podle navařené kaše, návary.

    Hrad vznikl ve 14. století a patřil mezi strážní hrady. Přesná doba vzniku a jméno jeho zakladatele je ale nejistá. Jedním z prvních majitelů byl roku 1380 Jindřich z Valdštejna. Na přelomu století hrad získal Jan Čúch ze Zásady, oblíbenec krále Václava IV. A po jeho smrti majetek zdědil jeho syn Petr. Ten v době husitské utrpěl mnoho škod na majetku, zadlužil se a o Návarov přišel. Zpět ho dostal až ve 40. letech 15. století ze pomoci Jiřího z Poděbrad. Později jeho dcera Johana hrad i některé další statky Jiřímu opět navrátila kvůli velkému zadlužení. Jiří z Poděbrad neměl o podhorské statky zájem a již v roce 1452 prodal návarovské panství Mikuláši Zajíci z Házmburka. Příslušnost jeho syna Jana k zelenohorské jednotě a aktivity proti Jiřímu se ale staly osudným málem i Návarovu. Královské vojsko oblehlo v roce 1469 hrady Kost, Hrubou Skálu, Trosky a Návarov. Návarovská posádka se po několika dnech obléhání vzdala. V dalších letech se pak střídali majitelé jeden za druhým, až v roce 1515 koupil panství Zikmund Smiřický ze Smiřic a nastalo období prosperity. Panství sahalo na severu až nad prameny Jizery a Smědé. Velké bohatství lesů poskytovalo suroviny potřebné pro začínající sklářskou výrobu v Rejdicích (1577).

    V roce 1622 byl majetek zkonfiskován Albrechtem z Valdštejna, který panství začlenil do svého vévodství frýdlantského, ale již v roce 1627 ho postoupil Gertrudě, vdově po Petrovi Antonínovi de Lamotte a Frintropp. Pro obyvatelstvo panství nastaly špatné časy. Válečné události a tvrdá protireformační opatření znamenaly úbytek obyvatelstva, zbytek byl zatížen tvrdými daňovými a kontribučními povinnostmi. Na konci třicetileté války oblehli hrad Návarov Švédové a přes značný odpor Vincence de Lamotte byl hrad dobyt. Když byl v roce 1644 dobyt zpět císařským vojskem, nařídil Ferdinand III. zbořit hrad i opevnění, aby znovu nepadl do rukou nepřátel. V té době byl hrad zřejmě již poměrně dost zpustlý. V neklidných válečných časech bydlelo panstvo v nedalekém dvoře v Jesenném a jiných usedlostech. Při dělení majetku Lamottů získala Návarov Marie Angela, sestra Vincence. Nedaleko hradní zbořeniny nechala vystavět v letech 1664 - 1666 zámek. V období pozdějších selských bouří panstvo uprchlo do Prahy. Vzbouřenci zámek vyplenili, ale po jejich porážce museli na příkaz císařských ukradené věci vrátit.

    Panství mělo v dalších letech různé majitele. Přínosem byl dle pamětníků pobyt JUDr. Vaníčka, horlivého vlastence. Jeho syn zde prováděl amatérské průzkumy, podporoval školství, horlivě se věnoval národopisu. Vaníčkovi patřili v širokém okolí pro svoji bezprostřednost a vztah k lidem k velmi oblíbeným. Na základě dekretů jim byl majetek zabaven, zámek se stal ubytovnou řádových sester a později rekreačním zařízením pracovníků n. p .Seba a místem nejrůznějších porad a schůzí ….

    V současné době je zámek v soukromém vlastnictví a není přístupný veřejnosti. U vchodu do parku si však můžete prohlédnout sochu sv. Jana Nepomuckého, některou z bran můžete nahlédnout do krásného parku, nebo si prohlédnout pozůstaky starých budov, které jsou na vnější straně objektu. Nyní si možná říkáte, proč vlastně hledat uprostřed lesa zbytky nějaké zříceniny, nebo se dívat na zámek přes plot? Důvod je jednoduchý. Oba objekty leží uprostřed krásné přírody, která přímo pobízí k vycházkám. Je zde svěží vzduch a klid. Kdo touží po atrakcích nebo organizovaném programu, musí se vydat jinam …

Autor: Miloslava Jaklová - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2007-10-25 00:00:00