Tatranská klasika - Priečne sedlo

Kraj: Prešovský kraj

Okres:Poprad

Město:Vysoké Tatry

    Podle cestovních průvodců i místních bývají Tatry nejkrásnější právě teď, začátkem podzimu. Vrcholky ozdobí první sníh, lesy v údolích se barví dožluta a do červena, k tomu ostré světlo a čistý vzduch. Hlavní nápor turistů už je pryč a tak se můžete vydat na tatranskou klasiku – přechod Priečneho sedla aniž byste bojovali o místo ve frontě na řetězy.

    Je to taková povinnost každého návštěvníka Tater, každého milovníka horské turistiky. Výstup Malou Studenou dolinou k Téryho chatě a následný sestup vedlejší dolinou Velkou, to je zřejmě nejznámější a bezesporu velmi atraktivní túra. Pro ty z Vás, kteří trasu neznají a v Tatrách třeba ještě nikdy nebyli, připomínám, že se jedná o vysokohorskou cestu, kterou není radno (obzvlášť v tomto ročním období) podceňovat. Proto, než se vydáte na pochod, přibalte si s sebou do batohu teplé oblečení a rukavice. Zní to možná úsměvně, ale na cestě jištěné řetězy se budou rukavice hodit a navíc, sněhové přeháňky se tu objevují i uprostřed léta a začátek podzimu je jimi provázen už poměrně často. Před túrou si tak vždy ověřte aktuální předpověď a pro jistotu o sobě nechte zprávu i na horských chatách, které cestou minete.

    Ideálním výchozím bodem je Starý Smokovec, kam se lze z mnoha dalších podtatranských středisek dostat električkou, autobusem anebo nejpohodlněji - vozem. Vlastními silami se teď musíme dostat po zelené turistické značce na Hrebienok, kam v půlce září odjela stará pozemní lanovka naposledy a na její nástupkyni se zatím čeká. Cesta vede stále ještě trochu apokalyptickým prostředím vyvrácených stromů a pařezů, které tu zbyly po ničivých vichřicích v roce 2004. Za Bilíkovou chatou už je situace o mnoho lepší! Zdravé lesy, horské potoky a především jejich vodopády, to jsou hlavní lákadla tohoto úseku cesty. Rozhodně je lepší zvolit variantu po zelené a dále po modré, která míjí vodopády Studeného potoka (je možné zvolit i červenou značku, ale ta je vhodná spíše pro návrat). Od Rainerovy chaty pokračujte po červené a od rozcestí u Zámkovského chaty pro změnu opět po zelené.

    Les začíná pomalu řídnout, slunce může stále pálit a nad vámi se vypínají první obři, strážci Malé Studené Doliny – Lomnický hrb (2041 m) a Zadný Oštep (1888 m). Pokračujte údolím Malého Studeného potoka a jen pozorujte tu nádheru okolo. Další a další vrcholky se objevují na obzoru, sklon se zvětšuje a odpočinek se blíží. Po levé straně se tyčí Prostredný hrot (2411 m), v jehož stěně často řádí horolezci a napravo druhá nejvyšší hora Slovenska – Lomnický štít (2633 m). Několik serpentin a Téryho chata stojí před vámi. Za příznivého počasí je od ní krásný výhled nejen na okolní štíty, ale i do kraje, směrem k Popradu. Působivost horských scenérií ještě násobí Spišská plesa a třpytící se sněhová pole.

    Ještě několik minut cesta pokračujte po zelené značce, ale z ní se směrem k Priečnému sedlu brzy odpojuje žlutá. A právě tady začíná nejatraktivnější úsek celé trasy. Postup skalnatým terénem je zajištěn řetězy a stezka stoupá opravdu strmě. Výškové metry tak přibývají jeden za druhým až se zastaví na čísle 2352. Sedlo je zdoláno a nové pohledy se otevírají. Hluboko pod vámi (a také stále poměrně daleko) se mezi kamennými plotnami schovává Zbojnická chata. Cesta k chatě prošla po prázdninách rekonstrukcí, protože eroze a davy turistů se na ní značně podepsali.

    Cestou míjíte další a další plesa (např. Sivé, Dlhé) a Velkou Studenou dolinou sestupujete zpět k Rainerově chatě a na Hrebienok (po modré a dále po červené). Sestup je docela dlouhý a tak, pokud nejsou vaše kolena na takovou zátěž zvyklá, je vhodné mít po ruce teleskopické hole. V našich krajích jsou sice stále často považovány za zbytečnost, ale kloubům dají rozhodně odpočinout.

    Celodenní výlet se určitě sluší zakončit v nějaké útulné kolibě. Například v Nové Lesné, jen několik minut jízdy od Starého Smokovce, se jedna taková nabízí. Překrásné roubené stavení, domácí pálenka a halušky s brynzou. K tomu živá lidová hudba a na tenhle den do smrti nezapomenete!

Časová náročnost – cca 7-9 hodin, celkové převýšení - 1350 m

Informace o aktuálních podmínkách naleznete na stránkách horské záchranné služby.

Autor: Jan Petr - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2007-09-26 00:00:00