Poválečný i povánoční Terezín

Kraj: Ústecký kraj

Okres:Litoměřice

Město:Terezín

    Jsou lidé, kteří by si Vánoce prodloužili nejraději do konce zimy, ale jsou i tací, kteří se už nemohou dočkat, až svátky klidu, pohody a míru skončí a den se dostane do svých rozjetých kolejí. Jestliže patříte do první skupiny lidí, pro něž Vánoce naneštěstí skončily, nejste na tom ještě zdaleka nejhůře...

    Ve 40. letech minulého století u nás totiž existovali lidé, kteří Vánoce po několik dlouhých let nezažili, tedy alespoň ne v té podobě, jaká je pro nás tradiční. Byli jimi vesměs lidé židovského původu, kteří se stali součástí tzv. „konečného řešení židovské otázky“ a jež byli nejdříve pronásledováni a od listopadu 1941 postupně deportováni do města Terezína, kde pro ně nacisté zřídili tzv. ghetto. A právě toto kdysi pevnostní městečko se změnilo na přestupní stanicí, odkud měli Židé dále putovat směrem na východ do vyhlazovacích táborů, ve kterých na ně již pouze čekala jistojistá smrt. Spolu s obyčejnými lidmi se dveřmi a zdmi Terezína mihlo dokonce i pár slavných osobností, mezi nimi například spisovatel Karel Poláček nebo Norbert Frýd.

    V případě, že i těsně po Vánocích máte chuť vydat se vstříc lidskému utrpení a na chvíli zapomenout na právě minuvší konejšivou atmosféru Vánoc, nic vám v tom nebrání. Stačí se autem, vlakem či autobusem rozjet do Terezína, který se nachází přibližně pět kilometrů vzdušnou čarou od města Litoměřice v Ústeckém kraji.

    Protože je památník v Terezíně poměrně rozsáhlý, pravděpodobně nestihnete všechny jeho expozice. Za pozornost však stojí především Muzeum ghetta spolu s Magdeburskou kasárnou. Tady vás zaujmou především kresby dětí, které i přes velké utrpení v sobě dokázaly živit jiskřičku naděje na svobodu a štěstí a vtiskly ji svým mnohdy nádherným obrázkům. Také se vám jistě budou zamlouvat videodokumenty s lidmi, kteří prošli Terezínem a na tuto dobu v nich vzpomínají. V Magdeburské kasárně pak můžete zhlédnout nejrůznější tematické výstavy, například „Divadlo v terezínském ghettu“, „Literární tvorba v terezínském ghettu“ aj. Těšte se zde také na repliku vězeňské ubikace. V areálu terezínského památníku je rovněž bývalé krematorium, kde lze na vlastní oči spatřit, jak zde byli lidé kdysi pohřbíváni. Vydat se však můžete i do židovské modlitebny, do níž se Židé i přes všechny nelidské útrapy přicházeli modlit, neboť věřili, že jejich Bůh je zachrání.

    Jestliže se divíte, proč je v Terezíně tolik uměleckých expozicí a proč se zde kladl takový důraz na umění a kulturu, odpověď je jednoduchá: kulturní život byl v terezínském ghettu po určité době povolen, protože měl sloužit jako kulisa k zastření pravdy o osudu, který byl Židům nachystán. Vězni se k umění upnuli, neboť právě jen ono jim pomáhalo překonávat úzkosti, deprese a strach z neznámé budoucnosti. A se stejnou vervou a zapálením se tady Židé snažili také vyučovat a vychovávat své děti – i za hradbami ghetta je totiž připravovali na svobodnou budoucnost...

Autor: Eliška Pelikánová - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2008-12-17 00:00:00