Okresní město, administrativní a hospodářské středisko Turca s rozvinutým strojírenským průmyslem. Ve druhé polovině 19.století a začátkem 20.století centrum slovenského národního a kulturního života. Průmyslové podniky, strojírny, cihelna, pivovar, tiskárna a kromě jiného i sídlo Lékařské faktury UK, průmyslových škol, vydavatelství Osveta, Matice slovenskej, Divadla SNP, Etnografického ústavu Slovenského národného múzea. Písemné zmínky obce s kostelem sv. Martina jsou doložené z roku 1264. Město leželo na obchodní cestě z Ponitria přes Oravu do Polska, stalo se centrem obchodu a řemesel, od roku 1340 dostala obec městská práva, ale i přesto se Martin vyvíjel jako poddanské městečko panství Sklabiňa. V 17. - 18.století se vyvíjely cechy, řemeslné barvení plátna modrotiskem. V revolučním roce 1848 lidové shromáždění žádalo uznat slovenštinu za úřední řeč. V roce 1861 přijato Memorandum slovenského národa, ve kterém se žádalo o uznání Slovenska za samosprávní území a slovenštinu za úřední jazyk. V roce 1863 byla založená Matica slovenská, později vzniklo jedno ze tří prvních slovenských gymnázií, Živena a vycházelo tady několik slovenských novin. V roce 1918 Slovenská národná rada přijala Martinskú deklaráciu, kterou podpořila myšlenku společného česko-slovenského státu. V dobách SNP se obyvatelé Martina zapojili do bojů a fašisté se jim za to krutě pomstili. Mezi významné historické budovy patří budovy Matice slovenskej, ranněgotický kostel sv. Martina ze 13.století, budova bývalého stoličního domu, matičního gymnázia, Národný dom, budovy Slovenského národného múzea, budova Tatrabanky a další. Martin je sídlem Slovenskej národnej knižnice. Ve městě je dostatečný počet ubytovacích, stravovacích a sportovních zařízení, koupaliště, sedačkový výtah z Podstrání na Martinské hole. Je východiskem do Malej i Veľkej Fatry. Dostupné autem po celý rok