Velikonoční zvyky a tradice I.

Kraj: Hlavní město Praha

Okres:Hlavní město Praha

Město:Praha

    Velikonoce, nejvýznamnější křesťanský svátek, patří mezi tzv. pohyblivé svátky, jejichž oslava spadá v rozmezí měsíců března až dubna vždy na první neděli po „prvním jarním“ úplňku, tzn. po prvním úplňku následujícím po jarní rovnodennosti, která je bez ohledu na astronomickou skutečnost stanovena na 21. březen (letos připadá Velikonoční neděle na 23. březen). Všechny ostatní pohyblivé svátky křesťanského kalendáře se pak odvíjejí právě od data Velikonoční neděle daného roku (např. Nanebevstoupení Páně, Letnice, Boží tělo aj.). Křesťanské Velikonoce jsou připomínkou ukřižování Ježíše Krista, oslavou jeho vzkříšení z mrtvých a symbolem věčného života, zároveň jsou však úzce provázány s původním židovským svátkem Pesach, ale i s pohanskými oslavami příchodu jara. Souvislost s židovským svátkem Pesach, který věřícím připomíná osvobození vyvoleného národa z egyptského otroctví, z nějž jej vyvedl s Hospodinovou pomocí Mojžíš, se zrcadlí v našich oslavách v neodmyslitelném velikonočním symbolu beránka. Krev obětního beránka, kterou byly označeny zárubně dveří, posloužila v noci předcházející odchodu Izraelitů z Egypta jako ochranné znamení před andělem smrti.

    Velikonoční cyklus v křesťanském významu však začíná již mnohem dříve – tzv. Popeleční středou, po které následuje čtyřicetidenní půst (nezapočítávají se neděle), symbolizující 40 let, které národ izraelský strávil v poušti, než mohl dojít do země zaslíbené, a 40 dní, po které se postil v poušti Ježíš. V neděli před Velikonocemi, které se také říká Květná či Pašijová, začíná tzv. Svatý, Velký nebo též Pašijový týden:

Květná nebo Pašijová neděle

    Kostely jsou vyzdobeny květy namísto palmových listů, kterými vítali lidé Ježíše přicházejícího do Jeruzaléma; a Pašijová podle označení příběhů, pašijí, které vypovídají o Kristově utrpení (z lat. passio). Tyto příběhy byly mezi lidmi velice oblíbené a již od středověku se tradičně před Velikonocemi připravovala jejich inscenace. Nejprve se pašijové hry předváděly v kostelích, protože však někteří rozverní ochotníci prokládali hru žerty, postupně se přesouvaly na náměstí či náves a některé motivy z nich později nezřídka přešely i do lidových divadelních her.

    Dny, které následují po Květné neděli a které bezprostředně předcházejí velkému svátku, zasvěcovali naši předkové především velkému gruntování. Ostatně jarní úklid těsně před Velikonocemi se v některých domácnostech provádí dodnes.

Modré nebo Žluté pondělí

    V tento den začínaly dětem a studentům jarní prázdniny, tzv. vakanace.

Šedivé úterý

    Hospodyňky vymetaly ze všech koutů pavučiny a pilně čistily svůj příbytek a jeho okolí. Škaredá nebo Sazometná nebo

Černá nebo Smutná středa

    Tento den byl určen pro vymetání sazí z komína. Přízvisko škaredá pochází od tradovaného předpokladu, že se toho dne, před svou zradou, Jidáš na Ježíše mračil a škaredil. Kdo bude následovat jeho vzoru, bude se podle pověry škaredit celý rok.

Zelený čtvrtek

    Zkomolením německého názvu Greindonnerstag, tedy původně – lkavý, plačtivý čtvrtek, vznikl tento název, který díky různým lidovým interpretacím založil tradici jíst v tento den něco zeleného, nejčastěji např. špenát, zelí, aby si člověk zachoval po celý rok pevné zdraví. Lidových tradic spojených s tímto dnem je však daleko více, tak např. se lidé časně zrána omývali rosou, aby od sebe odpudili nemoci, chleba s medem, snědený před východem slunce měl chránit před hadím uštknutím či ráno smetené smetí, vysypané za humny mělo z domu vyhnat blechy. Při večerní mši se připomíná poslední večeře Páně, svátost eucharistie a mytí nohou, které provádí během obřadu kněz, tak jako to pokorně učinil svým učedníkům Ježíš. Zároveň na znamení smutku naposledy zazní zvony, dříve než „odlétnou do Říma“, a znovu se rozbimbají až v sobotu. Jejich hlas je po tuto dobu nahrazen k radosti všech dětí hrkáním různých řehtaček, tragáčů a klapaček. Podle pověry by si lidé spolu s posledním úderem zvonů měil zacinkat s penězi, aby se jich po celý rok držely.

    Velký pátek, Bílá sobota, Velikonoční neděle a Velikonoční pondělí mají nejen pro křesťany z celého tohoto období význam největší, ale o nich až příště...

Autor: Karolína Tietjenová - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2008-03-13 00:00:00