Hrad Kost a údolí Plakánek

Kraj: Královehradecký kraj

Okres:Jičín

Město:Libošovice

    Z Vesce u Sobotky sestoupíte do stinné hluboké rokle a chvíli si připadáte jako v pralese. I v létě tu bývá dost vlhko. Ale hned jak se dostanete na zpevněnou cestu a obejdete rybník Obora, údolí se rozšíří a před Vámi se otevře nádherný pohled na prastarý hrad.

    Pokud chcete vidět co nejvíce, ale nechcete zmrznout na kost, nevydávejte se na hrad Kost a do údolí pod ním v zimě, ale třeba ve slunečném podzimu. Byla by totiž škoda, pokud byste s omrzlými nosy v úprku za horkým čajem utekli dříve, než byste shlédli přilehlé údolí Plakánek, opředené mnohými bájemi. Tomuto malebnému místu v Českém ráji vévodí středověký hrad Kost ukrytý v lesích tak dokonale, že ho přehlédl samotný Jan Žižka z Trocnova při svém husitském tažení a zamířil k Troskám.

    Hrad počal stavět kolem poloviny 14. století Beneš z Vartemberka. Tento Beneš si nechával říkat Benesius di Costi. Costi znamená něco jako kamenný, pevný, tvrdý, klenutý. V té době převažovaly stavby panských hrádků ze dřeva a Kost byla výjimkou. Pravděpodobně proto jí to ve jméně zůstalo. Avšak k horkému čaji se lépe hodí pověst o tom, že Žižka přeci jen hrad dobýt chtěl, obléhal ho se svým vojskem a silou nic nezmohl. Rozhodl se obránce a pány hradu vyhladovět. Po dlouhé dny zůstalo jeho vojsko pod hradem utábořeno a hlídalo, aby z hradu nikdo neuprchl. I zbyla na hradě už jen poslední vepřová hlava a soudek vína. Pán hradu chtěl si uchystat poslední hostinu před smrtí, ale zbrojnošův nápad náhle vše obrátil. Na Kosti byla uspořádána velká slavnost plná veselí a břinkotu kalichů na víno, nožů a vidliček o talíře, které však byly prázdné. To ale nikdo z husitských vojáků v obležení netušil a už bylo nakročeno v táboře pod hradem ke vzpouře proti Žižkovi. A když se zesláblí obránci hradu odhodlali k nejzoufalejšímu a se slovy "Dejte si s námi!" vyhodili vepřovou hlavu a víno přes hradby, nezbylo Žižkovi než s roztrpčeným vojskem odtáhnout. Ulevil si prý alespoň slovy: "Hrad je tvrdý jako kost, ale ta patří jen psu!" A od toho se hrad podle pověsti dočkal svého jména. Ve skutečnosti však přeci jen zůstává pravdou, že za jménem stojí přídomek jména stavitele. V současné době je majitelem rod Kinských a hrad nabízí kromě pověstí i spoustu unikátních exponátů.

    A až budete chtít z historie odběhnout do údolí Plakánku, vydejte se přímo v podhradí cestou kličkující mezi skalisky a lesy. Prý tam v zatáčce stával uhlířův domek, kde se pálilo dřevo na dřevěné uhlí a štiplavý kouř dráždící oči procházejících lidí pro změnu přinesl jméno tomuto údolíčku.

    Zkazek o původu jména je však nepočítaně, prý mnoho lidí zde zaplakalo. Kdysi měl onen uhlíř krásnou dceru, do které se zakoukal úředník z Kosti. Dívka podlehla jeho sladkým řečem, a když si uvědomila, že ji jen obelhával, bylo pozdě. Jeho dítě donosila, ale po porodu zaživa zahrabala kdesi v údolí. Ráno si uvědomila, jak hrozný čin spáchala, ale svého synáčka již nenašla. Od těch dob se údolím nese dětský pláč. Podobných pověstí se tu traduje několik. Ačkoliv jsou všechny o pláči, není toto údolí pochmurné a truchlivé. Naopak Vás okouzlí svou malebností a zákoutími skal. A pokud se tam vydáte, jistě si najdete i svou nejoblíbenější verzi o původu jmen hradu i nádherné kotliny pod ním.

Autor: Pavlína Doulíková - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2007-10-09 00:00:00