Mushing a Šediváčkův Long

Kraj: Královehradecký kraj

Okres:Rychnov nad Kněžnou

Město:Deštné v Orlických horách

    Zavládne-li zima skoupá na sníh, zapláče nejeden milovník zimních sportů. Někteří ba i lítostivě zavyjou… A nejinak tomu bylo i na letošním XII. ročníku věhlasného mezinárodního mushingového závodu Šediváčkův Long.

    Pod názvem „mushing“, který vychází z anglického povelu k běhu – mush, který udíleli hledači zlata na Aljašce svým psům, se rozumí závody se psím spřežením. Základy tomuto sportu daly již před mnoha tisíci let eskymáčtí tažní psi, používaní v severních, zasněžených oblastech Severní Ameriky a Sibiře jako pomocníci, a tvořící tak nedílnou součást kultury obyvatel drsného severu. Využití tažných schopností psů (jako tažných zvířat chuďasů) však bylo v minulosti rozšířeno i jinde ve světě, ještě během 20. století se zapřahali jednotliví, zpravidla velcí psi k různým vozíkům a kárám, aby pomáhali s přepravou drobných nákladů – tažný pes uveze náklad tři- až pětkrát těžší, než je on sám.

    Vrátíme-li se ale k mushingu, nelze zapřáhnout jakéhokoli psa. Profesionální musheři chovají především severská plemena, jako jsou např. sibiřské husky, aljašští malamuti, samojedi, grónští psi či jejich kříženci, kteří vykazují ve smečce a ve spřežení charakteristické sociální chování, podobné chování ve vlčí smečce. Toho se pak dá dobře využít (existují např. speciální feny, fungující jako vychovatelky, které se ujímají péče a výchovy všech štěňat ve smečce). Většinou se zapřahá jeden až osm psů, spřežení však může být i početně větší, musher, kterýžto spřežení řídí, komunikuje především s jedním, vodícím psem, kterého ovšem nelze zaměňovat s vůdcem smečky.

    Na přelomu 19. a 20. století prožíval mushing v souvislosti se zlatou horečkou na Klondiku skutečný boom, psí spřežení se však nesmírně osvědčila i při různých polárních výpravách. V roce 1866 se v Americe uskutečnil první oficiální závod psích spřežení a počátkem 20. století se již mushingu dostávalo takové obliby, že se objevil dokonce na dvou zimních olympiádách – Lake Placid 1932 a Oslo 1952 –, ale na jejich programu se dále neudržely.

    V dnešním slova smyslu zahrnuje mushing nejen závody tažných saňových psů, ale i nejrůznější varianty, jako např. skiering (při kterém jeden až dva psi táhnou lyžaře), pulka (skupina tvořená několika psi, malými sáňkami a lyžařem) či letní varianty bikering (pes a cyklista), canicross (běh se psem) a mnoho dalších. Nejlepší mushery bychom samozřejmě museli hledat především mezi seveřany – ve Skandinávii a v Severní Americe, tento sport má však své příznivce po celém světě, a tak není divu, že i v České republice, zemi psům zaslíbené, narazíte na řadu nadšenců (český Svaz sportu psích spřežení registruje více než pět set členů).

    V České republice, konkrétně v Orlických horách, se dokonce jezdí jeden ze série čtyř závodů Iron Sled Dog Man, prestižní Šediváčkův Long, zmíněný hned v úvodu. Tento závod odstartoval poprvé v únoru roku 1997 a od té doby se z malého lokálního klání, které se pravidelně koná v posledním lednovém týdnu, stal závod celoevropského formátu (při letošním ročníku startovalo 69 závodníků z Německa, Rakouska, Holandska, Belgie, Francie, Maďarska, Slovenska a Česka). Závodníci si mohou vybrat ze dvou tratí – 222 nebo 333 km, které vedou po hřebenech Orlických hor, mezi obcemi Deštná, Orlické Záhoří a polskou oblastí Czarne bagno, závod je čtyřetapový s jedním povinným bivakem na sněhu, který se již tradičně nachází na louce u obce Souvlastí. Loňské i letošní počasí ale pořadatelům a účastníkům moc nepřálo a zkrátilo délku závodu na 192 km.

    Pokud nám tedy globální oteplování nezkazí radost i z následující zimy, můžeme se těšit v příštím roce v týdnu od 17. do 24. 1. na XIII. ročník, haf haf…

Autor: Karolína Tietjenová - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2008-02-12 00:00:00