Volarský kromlech

Menhiry vztyčené v předvečer beltainu 2007 nad volarským Starým městem jsou skutečnými menhiry. Pocházejí z předkřesťanské doby a jejich věk je odhadován na několik tisíc let. Menhiry mají opracované základny a na některých jsou dobře patrné i ronové rýhy, které vznikají dlouhodobým vystavením kamenů dešti, směr ronových rýh dokazuje, že kameny stály ve vztyčené poloze. Menhiry pocházejí z bezejmenné náhorní plošiny v Krušných horách. Ještě před půlstoletím tam tvořily zbytky velikého rondelu o několika desítkách kamenů. Nikdo se o něj nezajímal a tak postupně zanikal při scelování políček a luk do větších celků. Jeho pozůstatky vzaly definitivně za své při stavbě silnice procházející středem bývalého rondelu. Kameny jsou ze světlé ruly s velkými bílými oky a jak bývalo u menhirů záhadným zvykem, pocházely z kamene, který se v daném místě nevyskytuje, vždy byly na své místo dopraveny odjinud. Záchranný sběr provedl Ing. Pavel Polák, který poté hledal vhodnou lokalitu, kde by mohly být menhiry znovu vztyčeny. Díky jeho vazbám na naše město se tak menhiry dostaly právě do Volar.

Ing. Polák, geolog a chemik, skautský vedoucí a koordinátor zřizování cyklostezek, jakož i člověk, před nímž má příroda jen málo tajemství, byl zároveň tím, kdo stavbu volarského rondelu řídil. Menhiry byly usazovány ručně, největší z nich váží bezmála půl tuny. Volarský rondel tvoří jedenáct kamenů. Nejvyšší, vizírová stéla, stojí uprostřed. Ostatní jsou osazeny do dvou protínajících se pentagramů. Rozmístění kamenů v kruhu není ani pravidelné ani náhodné. Kameny jsou situovány dle postavení slunce o letním a zimním slunovratu a při keltském svátku beltain.Volarský rondel je koncipován zpola jako svatyně a zpola jako observatoř. Tisíciletá energie menhirů byla znovu zapojena do krajiny, tentokráte šumavské. Menhiry opět budou sloužit geniu loci volarské kotliny a jejích obyvatel. Přejme si, aby spolu s námi sílu menhirů čerpali i ti, kdo třeba dosud ještě neví, jen tuší… „Gabreta go brah!“ (keltsky: Šumava navždy!)

Autor: Roman Kozák