Jeskyně Na Špičáku
Jeskyně Na Špičáku
Jeskyně na Špičáku leží ve východní části Žulovské pahorkatiny, severovýchodním směrem od města Jeseník. Jeskyně patří k turisticky velmi vyhledávané lokalitě a patří k nejdéle známým jeskyním. První zmínka je z roku 1430 a v tomto období byla považována za dílo horníků. Podzemní prostory Jeskyně Na Špičáku byly modelovány tavnými vodami kontinentálního ledovce, které jí vtiskly rovné stropy a unikátní srdcovitý profil chodeb. Tento ledovec v období čtvrtohor zasahoval na naše území ze Skandinávie a jeho čelo končilo v údolí řeky Bělé. Jeskynní chodby mají ve svém průřezu tvar srdce, což vzniklo korozí u hladiny podzemního toku vody. Na stěnách chodeb můžeme vidět řadu nápisů s letopočty, z čehož vyplývá, že jeskyně byla hojně navštěvována i v dřívější době. Nejstarší nápis nalezený v jeskyni je podle záznamu z roku 1545 až 1564. Unikátem je i torzo kresby Ukřižování Krista neznámého stáří. V 19. století byla v útrobách jeskyně nalezena lidská kostra. Krápníková výzdoba byla poničena během staletí, kdy bývala jeskyně volně přístupná a používaná jako úkryt. V roce 1884 byla jeskyně zásluhou německého turistického spolku upravena a zpřístupněna veřejnosti. V roce 1955 proběhly v jeskyni rozsáhlé úpravy a bylo zavedeno elektrické osvětlení. Vstup do jeskyně zajišťuje schodiště vytvořené v průrvě bývalého lomu na supíkovický mramor. Sestupem po těchto schodeb se ocitneme v horizontálních prostorách jeskyně. Chodby jsou dlouhé 400 metrů a křižují se v pravém úhlu. V místech kde se chodby kříží jsou rozlehlé prostory síní, z nichž jako největší je označen Ripperův sál. V roce 1970 byla jeskyně vyhlášena národní přírodní památkou a její rozloha zaujímá plochu 7 hektarů. Polovina z trasy je plně bezbariérová.