Nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave

Kraj: Středočeský kraj

Okres:Praha-východ

Město:Brandýs nad Labem - Stará Boleslav

    Nad blahem českých zemí bdí u božího trůnu sedm patronů – sv. Ludmila, sv. Anežka Česká, sv. Jan Nepomucký, sv. Prokop, sv. Vít, sv. Vojtěch a sv. Václav. Výročí smrti nejvýznamnějšího z nich, českého knížete – svatého Václava – si každoročně připomínáme 28. září. Přestože posmrtná role Václava-světce hraje v našich dějinách nepochybně důležitější roli než krátká, pouze několik let trvající „pozemská“ vláda Václava-knížete, připomeňme si ve stručnosti její historii.

    Václav byl nejstarším synem přemyslovského knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry, která se po manželově smrti (921) ujala na čas regentské vlády za svého nezletilého syna. Ten byl zatím svěřen do výchovy své babičce Ludmile. Rozdílné názory na politickou orientaci země a spory o vliv na mladého Václava se mezi oběma ženami vyhrotily natolik, že v duchu soudobého řešení sporů nechala Drahomíra svou tchýni Ludmilu uškrtit.

    Krátce nato převzal vládu Václav (asi 922), jemuž se v rámci Čech dařilo upevňovat přemyslovskou moc. To se ovšem nelíbilo saskému panovníkovi Jindřichu I. Ptáčníkovi, jehož odvetnému vojenskému útoku nedokázal vzdorovat, a tak se musel zavázat k obvyklému slibu věrnosti a odvádění tributu říši za zachování panovnické svrchovanosti na svém území. A právě prosaská politika a výrazná církevní opora, jež se staly jeho hlavními nástroji diplomatického posilování panovnické moci v zemi i v rámci Evropy, se staly trnem v oku Václavovým odpůrcům. Ti využili ctižádosti a vládychtivosti jeho bratra Boleslava k politickému spiknutí a sesazení z trůnu.

    Václav byl zavražděn družiníky svého mladšího bratra na hradišti ve Staré Boleslavi dne 28. září 935 (ve starší literatuře se můžeme setkat i s méně pravděpodobným letopočtem 929). K procírkevní politice se však nakonec musel uchýlit i Boleslav I., který nechal přenést ostatky svého zavražděného bratra do Prahy.

    Proces svatořečení Bohem vyvoleného knížete-mučedníka završil na sklonku 10. století druhý pražský biskup Vojtěch, čímž byla odstartována podivuhodná „kariéra“ kultu výjimečné, charismatické autority přemyslovského knížete a reprezentanta českého národního uvědomění. Kult tohoto světce, ke kterému se zvláště v dobách ohroženého státního nebo národního zájmu český národ upínal, přerostl v uplynulých takřka jedenácti stoletích pouhý církevněnáboženský rámec a stal se také kulturně-politickým symbolem – Dnem české státnosti, druhým nejvýznamnějším státním svátkem ČR, u jehož příležitosti uděluje prezident republiky na Pražském hradě svatováclavské medaile osobnostem, které přispěly k jejímu upevnění.

    Každoročně se k uctění památky sv. Václava konají po celé republice i tzv. svatováclavské poutě, nejvýznamnější z nich samozřejmě ve Staré Boleslavi (více na www.svatovaclavskapout.cz). Jméno slovanského původu, které shodou okolností stejně jako jméno Boleslav znamená „více slavný, slavnější“, se podnes právě v souvislosti se sv. Václavem těší velké oblibě, náleží do první dvacítky nejčastějších českých mužských jmen a v současnosti se jím může pyšnit více než 140 tisíc nositelů.

Autor: Karolína Tietjenová - www.turistik.cz

Vložil: Uživatel 66

Vytvořeno: 2008-09-23 00:00:00