Zámek Lobeč

Patrová barokní zámecká budova má obdélníkový půdorys a na jejím průčelí je rizalit, v jehož střední ose vystupuje v patře balkon s balustrádou z kamenných kuželek. Původní portál pod balkónem je nyní zazděn a vstup do zámku je ze dvora, do něhož se vjíždí branou.

První zpráva o tvrzi v Lobči pochází až z r. 1513, kdy prodal Záviš Harasova dvůr a pustou tvrz Johance z Vísky, manželce Jana Lobečského z Lobče. Potomci Johanky a Jana Lobečského z Lobče drželi Lobeč po celé 16. stol. a po smrti Jindřicha Lobečského z Lobče v r. 1601 koupila panství Barbora Vartenberková z Lobkovic a připojila jej k bezdězskému panství. Spolu s Bezdězem se dostala Lobeč za pobělohorských konfiskací v r. 1623 do majetku Albrechta z Valdštejna a po jeho zavraždění Lobeč připadla jako odměna Valdštejnově vrahovi plukovníkovi Robertovi Geraldinovi. Nový majitel vystavěl po polovině 17.stol. přibližně na místě bývalé tvrze, připomínané naposledy r. 1654 zámek, který se stal jeho sídlem. Na sklonku 17. stol. se panství dostalo do majetku hrabat Věžníků, kteří zámek přestavěli v barokním slohu do podoby, která se v podstatě zachovala dodnes. V polovině 18. stol. získali Lobeč Clary-Aldringerové a od počátku 19. stol. se zde vystřídala řada majitelů. Zámek byl v r. 1833 přestavován a v r. 1913 dala jeho tehdejší majitelka Helena Kreutzerová nově upravit vnitřní prostory. Od Heleny Kreutzerové koupil zámek generální ředitel Škodových závodů v Plzni Josef Šimůnek, jehož rodina jej držela až do r. 1948. Později zámek sloužil jako léčebna. Po roce 1989 byl zámek v restituci vrácen potomkům Josefa Šimůnka a nyní slouží jako penzion.