Děčínský zámek

Jeden z největších a historicky nejvýznamějších zámků svého druhu v Čechách se nachází v Děčíně nad soutokem Labe a Ploučnice, v těsném sousedství Národního parku České Švýcarsko. Patří mezi největší a historicky nejvýznamnější objekty svého druhu v Čechách. Po několika přestavbách dospěl do podoby barokně-klasicistního zámku. Děčínský zámek leží nad soutokem Labe a Ploučnice. Zámek se nachází v Ústeckém kraji a je kulturní dominantou města Děčína. Jedinečným prvkem zámku je tzv. Dlouhá jízda, volně stoupající hlavní příjezdová cesta dlouhá téměř 300 metrů, která je obklopená vysokými zdmi s arkádami a byla vybudována v barokním slohu v roce 1672. Turisté si mohou také prohlédnout krásnou Růžovou zahradu s dvoupatrovým glorietem se schodištěm a terasou, na zábradlí jsou 3 sochy antických bohů od A. F. Kitzingera, na západní straně zahrady se nachází sala terrena s freskami. Na zámek v minulosti rádi zavítali mnozí vědci, malíři, hudebníci i politikové, např. Josef Dobrovský, Josef Jungmann, Fryderyk Chopin a také zde pobýval i sir Walter Scott. Zámek byl původně románským hradem, o němž je první zmínka z roku 1128. Hrad se stal střediskem správy děčínského panství. Po smrti krále Přemysla Otakara II. hrad krátce patřil Michalovicům. Roku 1305 ho Václav II. dědičně postoupil Vartemberkům, za kterých proběhla gotická přestavba hradu. V roce 1534 se majiteli stali rytíři z Bünau, za kterých byl hrad v 2. polovině 16. století přestavěn na renesanční zámek. V letech 1668 – 1683 nechal hrabě Maxmilián Thun-Hohenstein zámek přestavět ve stylu vrcholného baroka. V 80. letech 18. století prošel zámek poslední přestavbou, při níž získal svou dnešní raně klasicistní podobu. Zásluhou Thunů se zámek v 18. století stal významným kulturním centrem a později i místem politických jednání. Zámek sloužil jako šlechtické sídlo až do roku 1932, kdy ho Thunové prodali státu. Určitý čas zámek využívala armáda. V současnosti se dokončuje rekonstrukce zámku. Dostupné autem po celý rok