Články
Návrat na detail městaVýlet úzkokolejkou
19. 09. 2007
Úzkolejka z Obrataně přes Jindřichův Hradec až do Nové Bystřice je jako lano, na které můžete navěsit podle libosti zajímavé výlety krajinou České Kanady. Idylka na úzkorozchodném nádraží je téměř pohádková. Náhle se z tlampače rozhlasu ozve hlášení: "Na úzkokolejném nádraží před nádražní budovou nastupujte do osobního vlaku do Lovětína, Nové Včelnice, Kamenice nad Lipou, Chválkova, Černovic, Křeče, Obrataně ..." Nastupovat a jedeme Nejdelší úzkokolejná dráha u nás je sama o sobě populární především kvůli jízdám s parní lokomotivou. Vláček jede pomalu, čtyřicet šest kilometrů z Obrataně do Hradce trvá přes dvě hodiny, ale můžete si zase dobře prohlédnout krajinu. Pokud prší, nemusíte vystupovat, pokud je hezky, můžete si vybrat kteroukoli stanici, kde po domluvě s průvodčím jízdu přerušíte, prohlédnete si okolí a pokračujete dalším spojem. Turisticky atraktivnější je asi nejjižnější část úzkokolejky z Jindřichova Hradce do Nové By... více >>
Milan DoležalVánoční města - Praha
10. 12. 2007
Ani letos to nebylo jiné. S přibližujícím se prosincem nás obchodníci prostřednictvím reklam začali přesvědčovat o tom, co je třeba udělat, abychom naplno a správně prožili vánoce a kterými dárky zaručeně musíme oslnit své blízké. Máte chuť nenechat se ovlivnit a udělat letos věci úplně jinak? Možná jste také nakupovali dárky již od srpna a proto se nyní nemusíte stresovat v přeplněných obchodech. Předvánoční úklid letos omezíte na minimum, pečením cukroví pověříte někoho, kdo na rozdíl od vás nechodí do zaměstnání a volné večery strávíte ve společnosti lidí, na které jste celý rok neměli čas. S bývalými kolegy posedíte u výtečné večeře nebo skleničky dobrého nápoje. Rodiče vezmete na vánoční trhy, děti na výlet a s kamarády si vyjdete třeba na koncert... Předvánoční Praha nabízí v tomto směru spoustu možností. Ulice města zaplavují každý den nejen davy nakupujících, ale také turistů, kteří přijeli z různých zemí, aby strávili... více >>
Miloslava JaklováKrajem Leoše Janáčka
28. 03. 2008
„Kraj krásný, lid tichý, nářečí měkké, jak by máslo krájel,“ vyjádřil se kdysi Leoš Janáček o svém rodném kraji. A právě tam a ne jinam si tentokrát uděláme pěkný jarní výlet, jemuž bude dominovat obec Hukvaldy, rodiště slavného skladatele. Hukvaldy se nacházejí v předhůří Moravskoslezských Beskyd a také přímo na samém rozhraní valašsko-lašském. Dostat se zde můžete jak autem, tak autobusem, ale příjemná může být i procházka z vlakové zastávky Kopřivnice, odkud do Hukvald vede modrá turistická značka. Také z železniční stanice v Příboře to do Hukvald není až tak daleko. Co všechno však můžeme v rodišti Leoše Janáčka uvidět na vlastní oči, uslyšet na vlastní uši, ucítit na vlastní nos, ohmatat na vlastní kůži či ochutnat (na vlastní chuťové buňky?)? Je toho mnoho. Ale začněme po pořádku. Uvidět lze především Památník Leoše Janáčka, který se nachází v domě, kde skladatel žil v letech 1910 až 1928. Vede k němu zeleně značená turis... více >>
Eliška PelikánováNejstarší stezka Šumavy
20. 05. 2008
Kdo chce Perník, musí jet na Šumavu. A tím, prosím, nemyslím, že by v těchto končinách naší republiky kvetl ráj drogovým dealerům nebo zde byly lesy plné jedlých stavení bab ježibab. Prostě Perník a jeho 1048 metrů vysoký vrchol se nachází na Medvědí stezce, na kterou si dovolím pozvat všechny příznivce turistiky. Dopravte se do obce Ovesná, odkud se dá na nejstarší stezku Šumavy pohodlně vyrazit. Zpřístupnění čtrnáctikilometrové trasy se datuje rokem 1967. Jejím základem byly cesty myslivců, proto není divu, že nás zavede do hlubokých lesů s okouzlujícími rozhledy na šumavské krásy. Právě z Ovesné se dá vystoupat na vrchol Perníku, odtamtud nás směrem dolů dovede potůček až k Jelenímu jezírku, které vybudoval inženýr Rosenauer. Je to umělá nádrž, která zásobovala vodou plavební kanál jménem Jelení smyk dlouhý přes 900 m. Dnes je tento švarcenberský kanál místem občasné ukázky plavení dřeva a řadí se mezi technické památky. Pře... více >>
Pavlína DoulíkováTemná místa v mapě Jizerek
5. 09. 2008
Tak u mne letos zase přišla ke slovu mapa Jizerských hor a během týdne dovolené jsem ji řádně provětrala. A zase mě udivilo, kolik je v ní zaneseno „smrtí“. Snažila jsem se jich dohledat co nejvíce, nějaký ten fakt o nich vyzjistit a mnohá z oněch míst navštívit. Zdá se, že neštěstí se nedějí jen v adrenalinových filmech z velehor. Jestli Vás množství těchto míst v mapě zaujalo tak jako mě, pojďte si se mnou projít osudy některých z těch známějších. Mezi Jizerskou chatou a Hubertkou u Lázní Libverda se na zeleně značené cestě nachází Hermannova smrt. Připomíná nešťastnou náhodu, kdy na tomto místě byl 9. listopadu 1904 zastřelen při lovu libverdský řezník Jindřich Hermann. Za zimy roku 1930 zas smrtelná nehoda dala vzniknout místu Maiwaldova smrt. Pod převrženými saněmi zde zahynul při svozu dřeva jistý Maiwald z Ferdinandova. Toto místo naleznete na levém břehu Štolpišského potoka na žluté turistické značce... více >>
Pavlína DoulíkováVánoční zvyky a tradice (1)
28. 11. 2007
Ať již budete trávit čtyřtýdenní adventní čas shánčlivým pobíháním mezi obchodními centry a úpěnlivým gruntováním, ať již necháte čas pouze plynout, či se ponoříte do mystického rozjímání, ať již jsou pro vás Vánoce oslavou narození Syna Božího, či jen hodokvasem, síle tradic Štědrého dne neuniknete! Pojďme se společně podívat, co všechno nás spojuje s křesťanskou, ale i pohanskou minulostí v tento výjimečný den. Stromeček Zdobení stromečku má v našich zemích ze všech vánočních tradic zřejmě nejkratší historii. Vůbec první stromeček se prý rozsvítil až v roce 1812 ve vile ředitele Stavovského divadla J. K. Liebicha v Praze, tento původně německý zvyk si postupně oblíbily šlechtické a měšťanské rodiny a o dalších třicet let později se již „Kristovy strůmky“ vyskytovaly zcela běžně. Zajímavostí je, že se stromek původně zavěšoval u stropu za kmen, špičkou dolů. Než zdomácněl stromeček v polovině 19. stol. i na vesnici, sloužily k výzdobě domu jedlo... více >>
Karolína TietjenováStezky Horního Pojizeří
1. 10. 2007
Příroda, která nás obklopuje, má mnoho podob a není možné jednoznačně vyjádřit, ve kterém ročním období je nejkrásnější. O turistiku a pobyt v přírodě měli lidé zájem již před více než 100 lety. Dokladem toho jsou turistické stezky, které nám slouží dodnes. Projdete-li se Riegrovou nebo Palackého stezkou, nebo třeba jen částí jedné z nich, budete mít vždy co obdivovat: Svěží zeleň jarní přírody v malebných zákoutích řeky, voňavý les, který poskytne osvěžující stín i v parném létě nebo pestrou paletu barev podzimního listí. Stejně tak je ale zajímavé i to, co v tomto koutu světa vytvořil člověk. Riegrova stezka Červeně značená Riegrova stezka se klikatí na pravém břehu Jizery a dovede vás ze Semil do Železného Brodu. Byla otevřena roku 1909 a pojmenována po semilském rodákovi a významném politikovi 19. stol. F.L.Riegrovi. Skalní průrvu na začátku stezky přejdete po visuté železné galerii dlouhé 77 metrů, zavěšené nad hladinou J... více >>
Miloslava JaklováVětruše - ústecká romantika
3. 01. 2008
Dominanta Ústí nad Labem Větruše byla zmíněna již v Hájkově kronice, avšak původně na Soudném vrchu na místě dnešní restaurace s vyhlídkou stával hrad podobného jména. V roce 826 nechal tento hrad vybudovat šlechtic Labohoř na počest své ženy. Pojmenoval ho Wittrusch (Vitruš). Bohužel toto sídlo později vyhořelo. K této události koluje i pověst. V Ústí žil strojmistr, který vyrobil vrhací stroj. Ten svedl vrhnout kámen na velkou vzdálenost. Tímto strojem byl obdarován císař, který ho umístil právě na Větruši. Ovšem majitel hradu z kratochvíle vrhal na město veškerý odpad. Obyvatelé podhradí zlostně ukuli odplatu. Jednoho dne, když byl pán v Praze, přijali muži v převlecích za ženy pozvání na křtiny potomka pána a paní. V okamžiku, kdy se dostali podloudně do hradu, vše živé pobily a hrad zapálili. V roce 1839 byly pozůstatky hradních základů objeveny místním usedlíkem Johannem Thomasem, který hledal pramen pro svou studnu. Ob... více >>
Pavla DoulíkováVánoční zvyky a tradice (2)
5. 12. 2007
Slavnostní den se zahalil do tmy, na obloze se rozzářila první hvězda a v nazdobených domácnostech se připravuje štědrovečerní večeře – z většiny současných českých kuchyní se zřejmě bude linout vůně smaženého kapra a bramborového salátu… Pojďme ale nahlédnout hlouběji do štědrovečerních tradic: Štědrovečerní večeře U štědrovečerní tabule by měl sedět lichý počet stolovníků, jinak prý někdo zemře. Všechno jídlo by se mělo nanosit na stůl najednou a hospodyně by neměla od stolu po celou dobu večeře vstát, aby nezanášely slepice… Štědrovečerní menu v dřívějších dobách nabízelo to nejlepší, co bylo v domácnosti k dispozici – jako předkrm vánočka (ta se v Čechách peče o Vánocích prokazatelně již od 14. stol.), ořechy, jablka, polévka hrachová, čočková, houbová, kroupová, rybí či kmínová se žemlí, jako hlavní chod pak hrách (aby byla dobrá úroda a lidé zdraví), houbový kuba, houbovka, vánoční muzika (sladká omáčka ze sušeného ovoce), jáhelná kaše s me... více >>
Karolína TietjenováTajemné okolí Panenského Týnce
18. 01. 2008
Víte, jaký je nejlepší lék na deprese a různé jiné skličující stavy, které mohou člověka pěkně podusit právě v tomto blátivém, zimním a ponurém období? Myslíte si, že oním lékem mohou být pouze prášky nebo zoufalé brouzdání ve vodách internetu? A co například taková sakrální památka? Že to není možné? V tom případě neváhejte a čtěte dál. Místo, které by mohlo vaše zimní chmury spolehlivě zaplašit, se nachází v okrese Louny v obci jménem Panenský Týnec. Její název je shodný s klášterem, jenž zde založili pánové ze Žerotína koncem 13. století pro jeptišky z Anežského kláštera v Praze. V těsném sousedství kláštera se pak nachází nedostavěný gotický chrám, jehož záhadný původ a založení nejsou dodnes dostatečně osvětleny. A právě toto unikátní torzo je avizovaným místem, kde můžete nalézt dlouho hledanou energii a optimismus (alespoň tak tvrdí někteří psychotronici, kteří zde naměřili silnou pozitivní energii). Proslulost tajemného... více >>
Eliška PelikánováDosud neobjevené Hostýnské vrchy
8. 04. 2008
Součástí Západních Beskyd jsou i Hostýnské vrchy. Malebný kraj kousek od Holešova, který svou výškou nepřesahuje 1000 m n. m. Tam mezi údolími Moštěnky a Rusavy najdeme horu Hostýn, která je v hanáckých rovinkách zdaleka vidět. A právě odtud pochází i jeden ze základních kamenů Národního divadla. Místo, odkud byl dovezen, bývalo v pradávných dobách poutním místem a je tomu tak i dnes. Našli se zde stopy osídlení slezskoplatěnickou kulturou již z doby 1. poloviny 1. tisíciletí před naším letopočtem. V současnosti zde můžete objevit baziliku Nanebevzetí Panny Marie, klášter a kapli sv. Jana Sarkandera. Na vrcholu poutního místa naleznete rozhlednu, v jejichž zdech je i základní kámen, kterého se dotkl císař František Josef I., když toto místo při manévrech rakousko-uherské armády v roce 1897 navštívil. Doporučuji navštívit i křížovou cestu dokončenou po 1. světové válce podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Je tu 13 kapliček ... více >>
Pavlína DoulíkováMaštale bez koní a koně v Nových Hradech
19. 04. 2008
U Boru u Skutče se v oblasti Prosečského potoka nacházejí zajímavé skalní útvary, které jsou součástí přírodní rezervace Maštale. Částí této oblasti projdeme ke krásnému rokokovému zámečku Nové Hrady a zapátráme po jeho historii. Výchozím bodem našeho výletu je příjemná obec Bor u Skutče. Od autobusové zastávky se vydáme po červené značce do lesa, kde dojdeme k odbočce, směřující k útvaru 5,5 metru vysokému, zvanému Kolumbovo vejce. Po prohlídce se vrátíme zpět na trasu a sejdeme z kopce, kde je vpravo možné odbočit k dalšímu zajímavému útvaru, ukrytému v borovém porostu. Je to skalní suk, 40m dlouhý a 10-15 m široký, pojmenovaný Kazatelna. Pak sestupujeme k potoku a jdeme romantickou cestou podél vody ke Kupadlům, kde Prosečský potok vytváří soustavu kaskád a jezírek. Strmější úzkou pěšinou pokračujeme k uměle vytvořenému skalnímu prostoru - Betlémské jeskyni. Od jeskyně sejdeme k silnici, kolem chaty Polánka a po silnici společně s červenou zna... více >>
Míla JaklováBruselský sen po 50 letech
22. 05. 2008
Půl století letos uplynulo od Světové výstavy Expo 58 v Bruselu, na níž tehdejší Československo slavilo ohromný úspěch, kterým o sobě dalo po dlouhých letech znovu vědět světu. Expozice pozapomenuté země za železnou oponou se na šesti tisících čtverečních metrů výstavní plochy těšila nebývalému zájmu návštěvníků a v celkovém hodnocení nakonec získala nejen třináct významných ocenění, ale i nejvyšší cenu – Zlatou hvězdu. Za tento mimořádný úspěch vděčila československá delegace především samotnému pavilonu, dílu uznávaných architektů Františku Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného, kteří jej na svou dobu pojali převratně moderně, s použitím nové konstrukční technologie – ocelové kostry s hliníkovým pláštěm v kombinaci se skleněnými plochami a plastickými hmotami, ale i skvělému interiéru s originálně navrženým nábytkem a uměleckými i užitkovými předměty. Prvotřídní design zde prezentovaných výrobků pak udával trend doby po ce... více >>
Karolína TietjenováPo stopách Jana Žižky
4. 11. 2008
Ačkoliv se již blíží zima a mnoho z nás je rádo, že se může zachumlat do tepla domova, přece jen bychom ještě měli využít posledních víceméně štědře teplých podzimních dní a vyrazit do přírody. Zejména pro ty, kteří se nechtějí toulat nijak zvlášť daleko a nijak zvlášť dlouho, je určen dnešní tip na výlet. Kdo to byl Jan Žižka, víme snad všichni, ale kde se nachází místo jeho rodiště a jak to tam vlastně vypadá, ví již jen málokdo. Do slavného Žižkova rodiště, Trocnova, se dostaneme z Českých Budějovic po silnici č. 156, kterou ve Strážkovicích opustíme a napojíme se na silnici č. 155, po níž dorazíme až do Trocnova. Ovšem nenechme se nyní zmýlit, protože dnešní Trocnov není tím Trocnovem, kde se kdysi v roce 1360 narodil slavný husitský vojevůdce Jan Žižka. Původní osada se totiž rozkládá ještě přibližně o kilometr a půl dále, proto musíme projet celým dnešním Trocnovem a za vesnicí, kde bychom měli již vidět ceduli s nápisem ... více >>
Eliška PelikánováKrálovská města středního Polabí
9. 08. 2007
Dnešní tip na výlet je ideální pro čas babího léta, kdy na opalování a koupání už není dost teplo a zimní sezóna je v nedohlednu. Ať už vlakem, autem nebo na kole, pustíme se na cestu za poznáním českých královských měst. Královská města jsou ta, která byla v minulosti přímým majetkem králů a jejich občané měli značná privilegia. Díky přízni panovníka prošla řada těchto měst ve středověku bouřlivým rozvojem, dařilo se zde řemeslům všeho druhu a vzniklo zde mnoho krásných staveb. Největší koncentraci královských měst v Čechách nalezneme zřejmě v Polabí. Na necelých 50 km navštívíme hned čtyři – Kouřim, Kolín, Kutnou Horu a Čáslav. Kouřim se stala královským městem v druhé polovině 13. století, ale již před tímto obdobím byla jedním z nejvýznamnějších sídel v Čechách. Naopak po roce 1620 nastal velký úpadek města a zašlá sláva Kouřimi již nikdy nebyla obnovena. To ale pomohlo řadě památek z dob rozkvětu a v průběhu staletí nebyly nij... více >>
www.turistik.cz
